STÁTNÍ DOLY NA STŘÍBRO A OLOVO V PŘÍBRAMI

Řimbaba (důl Božího požehnání)

Po předchozím zkoumání terénu kutacími příkopy byla tato šachtice založena roku 1843. V četných žilách diabasových zjištěny čtyři couky a to k severu směřující hlavní a visutý couk řimbabský a pak k severozápadu postupující couk severozápadní s coukem t. zv. rovnoběžným.

Z těch však byly rudnými pouze couk hlavní a couk severozápadní.

Šachta dosáhla hloubky 270 m a měla s tak zv. štolou řimbabskou 5 pater (štola, 2., 3., 7. a 9. patro).

Na blízkém, t. zv. Tisovském návrší existovala podle Bergbuchu již v roce 1551 a 1552 stará díla (Heil. Geist s dědičnou štolou a Horst-Zeche). V roce 1780 byla znovu zmáhána stará řimbabská štola, což se opakovalo i v roce 1841. V následujícím roce založeny na návrší u Vysoké Pece kutací příkopy a malé zkušební šachtice, načež založena 1843 řimbabská šachta, kterou byly již na horizontu dědičné štoly nalezeny bohaté rudy s 1 - 2 % stříbra.

Dolování se dělo v západní části prvního pásma drobového. Na druhém obzoru byl hnán překop k rozsedlině, který byl prodloužen až do břidlice. Mimo to byla hnána též pokusná chodba podél rozsedliny v délce 100 m, ale veškeré tyto práce v pásmu břidlicovém a na rozsedlině neměly příznivého vásledku, takže se podobá, jako by rozsedlina zde couky úplně odřízla.

Hlavní řimbabský couksměřuje na 1 h a jest vázán na tvrdý diabas, úklon se mění na východ a západ a mocnost činí 0,1 - 1,0 m. Výplň tvoří kalcit a siderit, v nichž jest obsaženo blejno a něco leštěnce, místy též antimonit a ojedinělá očka tetraedritu. Pouze v jižní části, kde se couk spojil (vlekl) s coukem severozápadním, byla rudnatost větší a mohly zde spojené couky býti s úspěchem dobývány od druhého patra až téměř na sám povrch na ploše asi 200 m čtver. Na povrchu byl leštěnec až 0,5 m mocný.

Pod 2. patrem až k patru 9. se rudnatost stále menšila, takže se dobývání již nevyplácelo.

Pouze mezi 7. a 9. patrem nalezen byl zde v hloubení jižně od spojení jmenovaných dvou couků jakýsi úzký pruh leštěnce, smíšeného s tetraedritem s obsahem 2,5 % stříbra, který však již řečeným hloubením byl zcela vyčerpán. Všude jinde byl hlavní couk naprosto nedobyvatelný, do hloubky ubývalo rudy rapidně a na 9. obzoru nebyl couk již vůbec rudnatý.

Tak zvaný řimbabský couk, směřující též k severu, spojuje se 200 m severně od šachty s coukem hlavním a jest tudíž snad pouhým jeho odžilkem. Spojil se i s coukem severozápadním a byl sám o sobě na 2. a 3. patře úplně hluchý a dále nebyl sledován.

Severozápadní couk I. směřuje na 9 h a zapadá j. z. V západu se spojuje s hlavním a ležatým coukem, na východě se severozápadním coukem II., v němž se ztrácí. Na 2. a 3. patře byl dobýván. Mocnost jeho se měnila od několika centimetrů až po úplný metr, výplň byla tatáž jako výplň couku hlavního. Blízko povrchu byl na řimbabských coukách, hlavně na severozápadním, nalezen cerussit, kampylit, pyromorfit, allemontit, antimonit a limonit, ojediněle i ryzí měď!

Na severozápadním couku I. nalézalo se hlavní dobytiště řimbabské, které ve svrchních patrech bylo as 200 m dlouhé. Do hloubky i zde rudy kvalitativně i kvantitativně stále ubývalo, takže rudnatost byla konečně již jen čočkovitá, s 15 cm leštěnce. Tyto čočky byly na 9. patře už velice obmezené a tudíž nikoli více dobyvatelné a nalézaly se jen poblíž míst, kde byl spojen couk I. s coukem II.

Severozápadní couk II. směřoval na 10 h, s úklonem s. v. Výplň tvořil kalcit, siderit a místy též něco blejna. Jen vyjímečně bylo nalezeno také něco málo leštěnce s tetraedritem. Na 9. obzoru se tyto rudy úplně vytratily.

Celkem bylo na Řimbabě hnáno 5850 m různých chodeb, nikdy však nedosáhl tento důl čistého výtěžku, jelikož ruda byla nehrubě mocná, nestálá a na stříbro celkem chudá (0,09 % Ag a 40 % Pb v průměru).

V posledních třech létech provozu stála zde dobývka 1 kg stříbra 510 K, kdežto na Březových Horách stála současně pouze 84,72 K.

Úhrnem odvedl důl s příslušnou úpravnou od roku 1873 až do roku 1899, tudíž za 27 let, pouze 3583,85 kg stříbra (minimum 10,54 kg v roce 1881 a maximum 382,85 kg v roce 1886). Největší množství stříbra pocházelo z dobývek mezi 2. patrem a povrchem.

Olova bylo vyrobeno v uvedených létech okrouhle 10.300 q, nejvíce v roce 1886 (1148 q) a nejméně v roce 1875 (24 q).

Jelikož bylo při komisionelním šetření roku 1900 konstatováno, že některá rudná pole, jež byla označována jako dobyvatelná, skutečně dobyvatelná nebyla, usneseno jednomyslně, aby se další provoz na řimbabském dole zastavil.

Kvůli větrání štoly byla šachta jen až ke štole udržována.

V posledních létech bylo usneseno, prozkoumati řimbabské couky též v hloubce a razí se proto od dolu Bohutín II. na 21. patře, tudíž v hloubce 592 m směrem k Řimbabě překop. Z toho důvodu bylo o poměrech řimbabských pojednáno poněkud důkladněji.