České rudné hornictví v letech 1945 - 2000

Železorudné doly a hrudkovny, národní podnik, Ejpovice

Závod Ejpovice

Ejpovické ložisko leží mezi Rokycany a Plzní u obce Ejpovice a je tvořeno sedimentární oolitickou železnou rudou. Poválečný průzkum ložiska, o jehož existenci se vědělo už dříve, byl proveden v letech 1950 až 1957 většinou vrtnými pracemi, vyžádal si cca 52 mil. Kčs a ověřil celkem 136 053 kt zásob, z toho90 497 kt bilančních v kategorii B + C1 + C2 s průměrným obsahem 26,56 % Fe a 28,07 % SiO2.

Ložisko bylo otevřeno třemi zářezy (provizorním, východním a západním) a bylo dobýváno povrchově v etážích o výšce 10 m. Postupným zahlubováním bylo dosaženo hloubky lomu 284 m n.m. K dobývání se používaly vrtací a trhací práce. K vrtání byly použity sovětské nárazové vrtací soupravy Uralec BU-20-2. Trhací práce se prováděly clonovými odstřely. Nakládalo se elektrickými rypadly E 25 s obsahem lopaty 2,5 m3. Doprava byla zajišťována sovětskými nákladními auty MAZ 525 o nosnosti 25 t. Při úpravě vozovek byly používány rozrývače a buldozery.

Pro úpravu rudy byla zvolena technologie hrudkování. Ruda podrcená na zrno 25 mm se za přidání redukčního paliva o zrnitosti 0 až 15 mm zahřívala v rotačních pecích vytápěných protiproudně práškovým uhlím postupně na 1300oC. V peci probíhala redukce oxidů Fe, a to přímá a nepřímá. Produktem pece byla struska s vtroušenými sbalky - hrudkami vyredukovaného železa. Spečenec se chladil v chladících bubnech a byl veden do struskové mlýnice, kde se mlel na zrnitost 3,5 mm. Pak následovalo magnetické rozdružování. Hrudky získané po rozdružení měly přibližně toto složení:

Fe	82,0 - 83,0 %
Mn	0,1 - 0,2 %
MgO	0,1 %
CaCO2	0,3 %
Al2O3	2,5 %
SiO2	6 %
S	1,4 - 1,5 %

Projekci hrudkoven nepředcházel pro naléhavost výstavby žádný detailní technologický výzkum. Bylo vybudováno celkem 10 hrudkovacích pecí, přičemž pro snažší dostupnost byly zvoleny pece o průměru 3,6 m a délce 60 m místo délky alespoň 90 m. A tak lze říci, že nový závod představoval kopii staré hrudkovací linky v Králově Dvoře. Jednotlivé pece byly uváděny do provozu počínaje rokem 1955. Hrudky vyráběné v uvedené kvalitě nemohly být použity pro přímou výrobu oceli. pozdější výzkum zaměřený na zvýšení obsahu Fe a odsíření se už zvládnout nepodařilo.

Protože se nepodařilo splnit na výrobu 1 t železa na žlábku vysoké pece stanovený nákladový limit 920 Kčs, byl provoz hrudkoven ke 30.9.1967 zastaven. Na ložisku bylo od roku 1954 do roku 1967 vytěženo celkem 5 263 162 t rudy o průměrné kvalitě 25,68 % Fe a skryto celkem 9 910 OOO m3. Maximální těžby 543 kt bylo dosaženo v roce 1963. Z ověřených zásob bylo ke dni likvidace využito jen 4,2 % a zbytek převeden do nebilančních zásob.