České rudné hornictví v letech 1945 - 2000

Závod Stříbro

Dolování ve Stříbře patří k nejstarším v Čechách. Činnost tu byla naposledy zastavena v roce 1930. Nová otvírka byla zahájena v roce 1950.

Jako otvírková díla byly rekonstruovány především Jáma I (Langenzug) a Jáma III (Leo). závod byl vybudován kolem Jámy I, která byla osazena těžním strojem ČKD 82009 s jednoetážovými klecemi. V návaznosti na jámu bylo vybudováno zařízení na ruční vybírání hlušiny. Celá povrchová zástavba byla vyřešena s minimálními náklady. Využilo se především starých objektů, ale i nově přistavované objekty, jako například sociální zařízení, byly budovány velmi úsporně, převážně jako montované dřevěné objekty.

Průzkumné a později i těžební práce se soustředily na Dlouhou žílu (Langenzug). Ta byla prozkoumána do hloubky 350 m v oblasti Jámy III. Směrem na sever byla vysledována na několika patrech až do východozápadní poruchové linie. Směrem na jih se průzkum dostal do vyhluchlých partií, kde byl zastaven a nelze jej považovat za ukončený. podložní žíla Václav byla sledována na 1. a 2.patře. Zjistilo se, že sfaleritové zrudnění pokračuje i pod 2.patrem, ale průzkum pro nastupující likvidaci již dokončen nebyl. Výpočet zásob ke dni 1.1.1957 na ložisku vykázal 382 kt, z toho 124 kt bilančních, které v přepočtu představovaly 509 kt rubaniny. Těžební organizace provedla souběžně s těžbou dorozvědkové práce a tak bylo na ložisku v letech 1957 až 1974 vytěženo celkem 614,5 kt. Nejvyšší těžby 63 150 t bylo dosaženo v roce 1965. Ruda se zpracovávala v úpravně v Březových Horách, kam se dovážela zprvu po železnici, později auty. Její kvalita kolísala v rozmezí:

1,79 - 3,73 % Pb

0,12 - 1,47 % Zn

10 - 40 g/t Ag

S ohledem na úklon žíly 60 až 75o se použilo výstupkové dobývání se zakládkou a dobývání na skládku. Úvahy o předúpravě rudy selektivním drcením uskutečněny nebyly, i když zkoušky byly velmi pozitivní. Výstavba úpravny na místě s ohledem na tehdejší poměrně nízké dopravní náklady se jevila jako neefektivní. Ke dni likvidace bylo odepsáno v kategoriích B + C1 + ˝ C2 52,9 kt zásob. po ukončení těžby byl u jámy vybudován nový moderní závod na výrobu montovaných objektů dodávaných na klíč. Když se podařilo zajistit i dvoupodlažní využití, byl závod přeřazen k n.p. Škoda Plzeň a nadějný program zrušen. Dnes je zde pobočka firmy Siemens.

K závodu Stříbro patřily ještě tyto další lokality:

Lokalita Antonín leží v těsné blízkosti Dlouhé žíly západním směrem. Otvírka byla provedena novou jámou, vyhloubenou na hloubku 100 m. Na této úrovni byla sledována žíla Antonín o průměrné mocnosti 20 cm a směrné délce 300 m. Na lokalitě bylo ověřeno cca 5 kt rudy o kvalitě 4,58 % Pb a 12 % Zn. Práce byly v roce 1959 zastaveny.

Lokalita Brokárna leží na pravém břehu řeky Mže asi 250 m od Stříbra. V roce 1953 byla vyzmáhána jáma Brokárna na hloubku 123 m a odtud nově prohloubena v profilu 4 x 2,5 m na 7.patro, kde dosáhla celkové hloubky 274,9 m. Druhým otvírkovým dílem byla dědičná štola Prokop ražená v úrovni 1.patra. Jáma byla opatřena těžním vrátkem 2 H 900. Nejdůležitější žilou byla žíla Bohaté požehnání s řadou nadložních a podložních odžilků, vysledována směrně na délku 1000 m. V žílovině byly zjištěny vysoké obsahy germania vázaného na sfalerit, 300 až 600 g/t vyseparovaného ZnS. Podle názoru některých geologů lze žílu považovat za odžilek Dlouhé žíly, s níž se pravděpodobně na jihu spojuje. Bylo tu ověřeno 15 408 t rudy s obsahem 2,8 % Pb a 0,15 % Zn a dalších 144 t rudy nebilanční. V letech 1960 až 1965 se tu vytěžilo 41,5 kt rudy, která byla zpracována v Březových Horách.

Lokalita Milíkov leží asi 1,8 km západně od města . Byla znám a již dříve a poslední ukončení báňské činnosti se zde datuje k roku 1922. ložisko bylo otevřeno jámou Vojtěch a novodobý průzkum tu byl proveden v letech 1950 až 1960. Byl zaměřen na hloubkový a směrný vývoj zrudnění, protože v rozsahu dříve ražených děl bylo ložisko vytěženo. Byly sledovány žíly Vojtěch a Josef až na 8.patro. Žíla Vojtěch vykazující složité tektonické poměry a nepravidelný vývoj nebyla dořešena. Ve stříbrském revíru byla tato lokalita po Dlouhé žíle nejznámější. Těžba byla zahájena v roce 1961 a po vytěžení 189 kt v roce 1972 zastavena.

Lokalita Kšice leží asi 6 km jihovýchodně od Pernarce a není vyloučeno, že patří ke stejnému magmatickému krbu. Průzkumné práce byly zahájeny v roce 1958. Ložisko bylo otevřeno jámou prohloubenou na 8.patro. Na vysledované galenito-sfaleritové žíle Prokop bylo ověřeno cca 90 kt rudy. od roku 1963 je ložisko v mokré konzervaci s tím, že mělo být vytěženo po vydobytí lokality Milíkov a uvolnění potřebného zařízení. Ke znovuotevření lokality ale nedošlo.

Barytové ložisko Pernarec leží asi 1,5 km jihozápadně od obce Pernarec. průzkum tu byl zahájem v roce 1945. ložisko bylo otevřeno novou jámou na hloubku 142,6 m a přípravné práce provedeny na 7.patro. Sledovaly se severní, Střední a Jižní žíly na směrnou délku cca 140 m. Dobývalo se selektivním výstupkováním s úplnou vlastní zakládkou. v letech 1960 až 1965 tu bylo vytěženo cca 25 kt barytu. Z vytěžené suroviny se vyráběla jednak barytová drť pro ochranné omítky, jednak mletý baryt jako plnivo do barev. Ke dni likvidace bylo převedeno do nebilančních zásob 1764 t.

Lokalita Černovice II leží asi 1,9 km jižně od obce Černovice. Průzkumné práce byly zahájeny v roce 1957. ložisko bylo otevřeno štolou a svislou jamou na úroveň 2.patra (40 m). Vysledovaly se žíly Hlavní a Východní na směrnou délku 80 m, a to na obou patrech. 3.patro bylo otevřeno pouze hloubením po Hlavní žíle. Žíly měly mocnost asi 60 cm. V letech 1960 až 1962 tu bylo vytěženo 3568 t barytu. Příčinou likvidace byla výstavba přehrady Hracholusky, která zvedla hladinu Mže na 4,4 m pod ústí štoly.

Na odvale dolu Charlotta u Černovic byly zjištěny gravitační a flotační odpady. Odval byl těžen v množství 140 kt v letech 1964 až 1972 a zpracováván v úpravně v Kutné Hoře a částečně také v Březových Horách. Zbylo tu jen malé množství zásob těžko oddělitelných od nebilančního odpadu a škváry a celá plocha byla rekultivována.

Lokalita Kynžvart leží 800 m severovýchodně od Lázní Kynžvart. Ložisko bylo otevřeno štolou č.5, zaraženou na kótě 793,5 m n.m., která měla vzhledem ke sledovaným žilám K-Ž-1 a K-Ž-2 charakter směrného překopu. Na lokalitě byl od roku 1954 prováděn průzkum na uranové zrudnění, který byl negativní. Následně bylo ověřeno menší množství kvalitní Pb-Zn-Ag rudy. ložisko se nachází ve 3.ochranném lázeňském pásmu, a proto se od většího hloubkového průzkumu ustoupilo. Výstupkováním tu bylo vytěženo v letech 1960 až 1963 9 kt rudy, která byla zpracována v úpravně v Březových Horách.