Železniční uzel Praha - Vršovice

Nádraží Vršovice

V době zahájení provozu na trati KFJB nebyla na území obcí Nusle a Vršovice ani zastávka, nejbližší železniční stanice byla v Hostivaři. "Hlavní" nádraží, které bylo navíc společné s TKPE, však brzy přestalo dostačovat zejména nákladnímu provozu. Proto v březnu 1873 komise ministerstva obchodu projednala projekt nového seřaďovacího nádraží s výtopnou a osobní stanicí v Nuslích a současně spojky přes Vyšehrad k nádraží BWB na Smíchově. Osobní nádraží bylo navrženo se dvěma kolejemi vlevo od stávající tratě, kolejiště seřaďovacího nádraží mělo být napravo. Tento projekt byl však odložen. Teprve když se koncem 70. let 19. století bouraly městské hradby, vyvstala nádraží v Nuslích nová naděje. Přebytečný materiál se totiž ukládal do prostoru staniční pláně uvažovaného nádraží. Během několika let tak vyrostla stanice Nusle - Vršovice s jednoduchou jednopatrovou přijímací budovou, nesoucí typické neorenesanční industriální prvky na vršovické straně, s rozsáhlým, asi kilometr dlouhým, kolejištěm nákladového a seřaďovacího nádraží s množstvím skladišť, ramp a uhelných složišť na straně nuselské. Pod vrchem Bohdalec byla vybudována kruhová výtopna s točnou, vodárnou a zauhlovacím zařízením. Hlavní budova má střední část ukončenou dvěma převýšenými kolmými křídly a přízemními přístavbami na nástupišti, mezi nimiž probíhá zastřešení nástupiště nesené zdvojenou soustavou litinových sloupů. Provozní budova na protější straně kolejiště vyniká zejména funkčním architektonickým rozlišením jednotlivých částí včetně dnes již nefunkčního vodojemu, postaveného ve stejném slohu. Tyto dva objekty jsou v současnosti památkově chráněny. Rovněž další objekty nesou typické druhové znaky a jsou tesařsky zdobeny.

Provoz byl zahájen 1. března 1882, seřaďovací nádraží bylo dokončeno až v roce 1886, ale to již byla KFJB říšským zákonem číslo 51 z 8.dubna 1884 zestátněna, a provozovatelem byly c. a k. rakouské státní dráhy KkStB.

V roce 1882 bylo otevřeno i nádraží místní dráhy do Modřan, ležící asi půl kilometru blíže k vrchu Bohdalci, to ale bylo záhy spojeno s nádražím dráhy Františka Josefa, původní objekty byly opuštěny.

1.11. 1882 byla do Vršovic napojena spojovací dráha ze Smíchova. Stanice byla dále rozšířena v roce 1899, druhou rotundou s vlastní točnou a rozšířením dílen byla zvětšena i výtopna.

V roce 1912 se původní název změnil na Vršovice - Nusle a od roku 1941 je používán název Praha - Vršovice. Nové seřaďovací nádraží v prostoru mezi Vršovicemi a Starými Strašnicemi pak bylo dáno do provozu 31.prosince 1919, nákladní spojka mezi Vršovicemi a Libeňským horním nádržím byla otevřena o půl roku dříve, 18.června 1919. Už během výstavby nového nádraží, v roce 1913, byl přes budoucí kolejiště vybudován ocelový příhradový most s poloparabolickými nosníky, dodaný mostárnou bratří Prašilů podle vlastního projektu, který dodnes slouží silniční dopravě.

V sedmdesátých letech byla provedena kompletní přestavba kolejiště a bylo osazeno moderní reléové zabezpečovací zařízení, projekt zpracovával SUDOP, pražské středisko 01, HIP Ing. Václav Hájek. Plánována byla i rozsáhlá rekonstrukce osobního nádraží včetně nové budovy, nakonec však byly vybudovány jen podchody a krytá nástupiště, k odbavovací budově byla necitlivě přistavěna nová přízemní hala s pokladnami. Nejviditelnější změnou byla přeložka Otakarovy ulice s novým vzpěradlovým mostem podle návrhu Ing. Jiřího Krátkého.

Památkově chráněny jsou staniční budova osobního nádraží čp. 304 v Ukrajinské ulici a provozní budova nákladní části nádraží čp. 305 v Bartoškově ulici. Budova čp. 247 je pozůstatkem správní budovy a výtopny místní dráhy do Modřan.

Staniční budova byla rekonstruována (při té příležitosti byla zbourána novější hala s pokladnami) a slavnostně předána do provozu 10. 10. 2008.

Železniční stanice Praha - Vinohrady

Zastávka Královské Vinohrady, respektive Königliche Weinberge, vznikla v roce 1888 při zahájení osobní dopravy na spojovací dráze mezi nádražím Františka Josefa (dnes Hlavní nádraží), Vyšehradem a Vršovicemi. Provoz byl zahájen 1. října. Stanice u jižního ústí tehdy jediného Vinohradského tunelu byla zprvu vybavena jen malou staniční budovou mezi rozbíhajícími se kolejemi benešovské a berounské trati, krytými nástupišti a nadchodem (jednalo se o jeden z nejfrekventovanějších úseků v Praze, což způsobovalo problémy i na nedalekém přejezdu v Bělehradské, tehdy Havlíčkově ulici).

Problém s úrovňovým křížením a nevyhovující stav stanice podnítily radikální přestavbu. Ta proběhla v letech 1912-13, vznikla nová staniční budova, která dostala popisné číslo 407, dvě krytá nástupiště se zvýšenou hranou a přetrasování kolejí umožnilo zahloubení Bělehradské ulice a její následné přemostění. Díky tomu byla také prodloužena tramvajová trať z dosavadní konečné pod nuselskými schody k dnešnímu náměstí bratří Synků. Autorem projektu na přestavbu stanice byl architekt Jan Heindl, uspořádání kolejí a podjezdu vyřešil inženýr V. Němeček.

V roce 1923 byla z důvodu rozšíření do zastávky přivedena kusá kolej z nádraží Vršovice, Vinohradská zastávka se tak stala koncovou i výchozí stanicí některých vlaků na benešovské a modřanské trati, a povýšila na samostatnou stanici. V roce 1932 však byl staniční úřad zrušen, výpravna byla zrušena v roce 1933 a stanice byla oficiálně deklarována opět jako zastávka.

V roce 1942 byl oficiální název změněn na Praha - Královské Vinohrady, pochopitelně s příslušným německým ekvivalentem. V souvislosti se stavbou druhého a třetího Vinohradského tunelu pak byla stanice v roce 1944 zrušena. Vlaky zde přestaly zastavovat 1. června, stanice byla zrušena 3. července.

Dodnes se zachovala staniční budova, která je využívána jako sídlo Technické ústředny Českých drah, a relikty dlažby prvního nástupiště.

Nádraží Praha - Vršovice / před rekonstrukcí / po rekonstrukci
Nádraží Praha - Vinohrady
Vinohradské tunely
Vodárna
Prostor bývalého Nádraží Místní dráhy do Modřan (před požárem v srpnu 2010)
Most přes Křesomyslovu ulici Most přes Bělehradskou ulici
seřadiště Vršovice v dobovém tisku
Současnost seřadiště (léto 2010)
Měnírna
Mašinky

Použité podklady: