Vápenka Litoměřice - důl Richard

V roce 1870 založilo šest podnikatelů Litoměřickou akciovou společnost pro pálení vápna a cihel, jejíž název se později změnil na Litoměřické továrny na vápno a cihly a.s. Původní kapitál činil 146 900 zlatých. Firma po založení vlastnila jednu čtrnáctikomorovou kruhovou pec. Následně byly postaveny dvě pece o o 14 a 16 komorách. V roce 1881 byl navýšen akciový kapitál na 300 000 zlatých. Rozvoj firmy přineslo zprovoznění trati Teplice - Liberec. Výroba podniku byla rozšířena o cementové zboží.

V období první světové války přešla firma do vlastnictví společnosti Emil Habel v Litoměřicích. Těžba byla prováděna kromě lomu i v podzemí a to metodou chodbicování. V roce 1921 byla postavena úzkorozchodná trať, která spojila důl s vápenkou, ve které byl následně postaven i moderní mlýn na vápno systému Pfeiffer.

V době druhé světové války zde těžily firmy A. G. Kalk-und Ziegelwerke Leitmeritz, Kalkbruch Josef Hőring a Kalkbruch Lopata. Roku 1943 byla těžba zastavena a byla zde zahájena výstavba podzemní továrny. To obnášelo úpravy původních dopravních chodeb i dobývek - zvýšení a rozšíření profilu, vybudování železobetonové výztuže, nástřik stěn zpevňující cementovou omítkou a následné vybavení stroji pro výrobu. Tu prováděla akciová společnost Auto Union, A. G. Chemnitz. Byly zde opravovávány součástky pro tankové motory. Další plánovaná výroba radiotechniky zde již realizována nebyla.

Po válce těžbu znovu obnovila čížkovická cementárna, a to v letech 1947 - 1962.

V současné době je část podzemí využívána firmou SURAO jako uložiště radioaktivního odpadu. Nevyužívané chodby jsou vlivem bobtnání podložních slínovců značně deformovány a dochází k mohutným závalům.

Důlní činnost

Vápenec tvoří vrstvu o tloušťce asi 5m. pod ní a nad ní jsou mocné vrstvy slínovce. Do této vrstvy vápence je vedena hlavní štola, jež přechází v profil 8 metrů široký a 4 metry vysoký. Odbočné štoly mají týž profil. Strop štoly je vytvořen jako nízká klenba neboť se udržuje bez jakéhokoliv vydřevení. V chodbě pracovali dva lamači, kteří nejprve v podložních slínovcích vyhloubili směrem dopředu pod vápencovou vrstvu zářez asi 40 cm vysoký a hluboký 70 cm až 1 metr. Po tomto podbrázdění se vrtaly řady vývrtů pro trhaviny. Sestřelovalo se postupně odspoda nahoru ve třech vrstvách. Poté následovala nakládka rubaniny a odvoz. Podsítné a slínovec se nechával nasypaný při krajích dobývacích chodeb.

Fotogalerie z roku 1992

omlouvám se za kvalitu, foceno fotoaparátem Vilia, který už nebyl v dobré kondici

jedna z původních chodeb
chodby upravené pro provoz podzemní továrny
objekty z doby provozu továrny
těžební chodby
opuštěné chodby
výstavba uložiště radioaktivného odpadu

Použité podklady: