Vápencové lomy v pásmu Horažďovice - Sušice
Vápenka Velké Hydčice
Hlavní rozvoj vápenictví v dané oblasti je vázán na stavbu transverzální dráhy z Domažlic do Horažďovic. V Sušicích byly v té době v provozu primitivní pece patřící městu. S jeho představiteli jednal o možné koupi či pronájmu Karel Klement, který již vlastnil vápenky ve Svinném u Čachrova. Počáteční jednání však nevedlo k žádným výsledkům. Klement soustředil svou pozornost na další lokality v oblasti a později zakoupil pozemky v Žichovicích včetně Šimáčkova lomu. Ten byl ale málo vydatný a tak Klement otevřel nový lom "Na rozhraní" u Čimic. Pozemek na stavbu pece zakoupil Klement od p. Kotála v Žichovicích. Statek a pozemek byly ale silně zadluženy a oddlužení přineslo značné obtíže. V roce 1889 zde byla postavena čtyřkomorová pec. Vápno vykjazovalo vynikající vlastnosti a malá produkce brzy nestačila poptávce. O šest let později byla dána do provozu další, 14ti komorová pec.
Karel Klement postupně přenechal část vedení firmy svému synovi Josefovi, který v roce 1909 odkoupil od německé firmy Jakob Hilgers Ingenieur se sídlem v Kolíně nad Rýnem licenci na výstavbu pece typu Hilgers.. O rok později byla tato pec v Žichovicích dána do provozu. Stála na místě původní čtyřkomorové pece. Od počátku se provoz pece potýkal s problémy, neboť se množily stížnosti že: "... celé okolí pece, zvlášť ale obec Žichovická, ve směru panujících větrů ležící, smrdutým koužem trpí, neboť kyselina uhličitá hořením otvorem z pece unikající znečištěna jest silně sirovodíkem a tudíž po náhledu státního technika, udělení povolení k užívání této pece učiniti dlužno závislým na opatření, které by za účel mělo, zněčištěnou kyselinu uhličitou beze škody pro okolí odvésti...". Pec byla posléze starostou obce za přítomnosti četnictva uzavřena. Úsilí o odstranění této závady ale k ničemu nevedlo. Nepomohla ani instalace plechového nástavce 4 m vysokého (výška pece tak dosáhla 12,8 m) a pec zůstala trvale mimo provoz. Byla demontována zavážecí rampa na vápenec a později i sama pec. Problémy se splodinami způsobovala skutečnost, že makrokrystalický vápenec se při pálení rozpadal a rozdrobený vápenec ucpával průduchy v šachtové peci a tím docházelo k nedokonalému hoření.
Aby firma Klement zahladila finanční ztrátu spojenou s odstávkou jedné pece, nahradila zastaralou čtyřkomorovou pec v Žichovicích čtrnáctikomorovou pecí systému Hoffmann s denním výkonem 20 t. Později byla vybudována šestnáctikomorová pec s o 50 % vyšším výkonem. V roce 1940 byly uvedeny do provozu dva kulové mlýny na mletou a mikromletou moučku..
Zpočátku neúspěšné jednání mezi Karlem Klementem a susickým zastupitelstvem vedlo přece jen v roce 1896 k dohodě. K. Klement převzal do nájmu polní pece a zavázal se odevzdávat z každého pálení vápna jeden věrtel. Smlouva uzavřená na 20 let obsahovala i ustanovení, že poplatek bude snížen od roku 1902, neboť K. Klement bude mít právo v tomto roce zřídit v Sušici vlastní kruhovou pec. Nejprve byly vykoupeny pozemky u nádraží a na nich postaveny kancelářské budovy a stáje. V roce 1903 zde byla postavena šestnáctikomorová pec systému Hoffmann. Surovina se těžila nejdříve z obecního lomu, později Klement těžil v ložisku "Na Minovce" v sousedství lomu bratří Trnků. Odtud byla surovina dopravována od roku 1921 lanovou dráhou o výkonu 70 t/8 hod.
Na přelomu 20. a 30. let byl podnik modernizován. V roce 1929 zde byl dán do provozu mlýn na vápenec. Od následujícího roku se zde také vyráběl umělý kámen a umělé omítky pod ochrannou známkou Perlit a kombinované vápenné hnojivo Kleva a Urmin.
Na počátku 40. let se zvažovala možnost přistavět k peci dalších 11 komor, ale z plánu sešlo - lom v Dobršíně neposkytoval dostatek suroviny. V roce 1942 byl závod pro nedostatek uhlí a pracovních sil dán mimo provoz a až do konce druhé světové války nebyla výroba obnovena.
Na sklonku 19. století následovaly v některých obcích další stavby kruhových pecí. V roce 1892 postavila firma Bratři Trnkové šestníctikomorovou pec ve Velkých Hydčicích. Ta nahradila starou plynovou pec na pálení vápna, která se neosvědčila a výroba v ní byla roku 1899 zastavena. Z této stavby byl využíván pouze komín ( v roce 1936 zvýšený až na 40 m). Majitelé firmy závod v roce 1903 rozšířili o další čtrnáctikomorou pec. Surovina se těžila v katastru obce Hejná ve vrchu Radvanka a do vápenky se dopravovala koňskými povozy. Ve 20. letech bylo otevřeno ložisko východně od Velkých Hydčic. V roce 1942 byly pece odstaveny pro nedostatek pracovních sil.
V roce 1896 postavili bratři Trnkové čtrnáctikomorovou pec systému kohout v Sušici. Dobrý odbyt vápna umožňoval další rozšiřování. V závodě byl postupně vybudován mlýn na vápenec, dále 1,5 km dlouhá vlečka pro dopravu vápence z lomu Minovka. Ve 20. letech 20. století se výroba pohybovala okolo 6000 tun kusového vápna a závod zaměstnával 40 - 50 dělníků. V zimním období se zde vápno pálilo společně s cihlami. Od roku 1930 byla v nově postavené omítkárně zahájena výroba umělých omítek značky Perlit. Provoz závodu byl zastaven roku 1942 pro nedostatek uhlí a pracovních sil.
Další podnikem podnikajícím ve vápenictví byla firma Wilhelm a Milota. Ta vystavěla roku 1909 v Žichovicích šestnáctikomorovou pec systému Hoffmann. V letech 1914 - 1917 byla vápenka mimo provoz. V roce 1939 vápenku zakoupily i s pozemky a budovami Chýnovské vápenky. K vápence byly přikoupeny pozemky v katasrtu obce Rabí, v sousedství lomů Karla Klementa. Od května 1942 byl provoz pecí také pro nedostatek pracovních sil odstaven a v provozu byla jen mlýnice, vyrábějící hnojivý vápenec.
V roce 1920 byla v Horažďovicích založena firma Jaroslav Chvoj a o rok později zprovozněna čtrnáctikomorová pec systému Hoffmann, ležící v bezprostřední blízkosti nádraží. Surovina se dovážela z 3,5 km vzdáleného lomu Hůrka u obce Boubín. Postupně se zhoršilo její složení a proto od roku 1932 byla dovážena surovina z lomu u obce Hejná, přibližně 7 km od vápenky. Firma vyráběla kromě vápna i mletý vápenec a umělé omítky Otavit. Pro plné vytížení pece se současně s vápnem pálily i cihly.
Po roce 1945 byly všechny malé závody sloučeny do Českých cementáren a vápenic. K 1. lednu 1950 byly vyčleněny a byl zřízen národní podnik Šumavské vápenice se sídlem v Sušici. Tvořily jej závody Sušice I, Sušice II, Žichovice, Velké Hydčice a Horažďovice. V roce 1964 byly přičleněny ještě závodyRakovice, Zechovice, Český Krumlov a Chýnov.
Základním závodem po sloučení se stala vápenice v Sušici, se dvěma kruhovými pecemi, mlýnicí vápna a hydratizační stanicí. také ostatní závody byly vybaveny pouze jednou až dvěma kruhovými pecemi, mlýnicemi vápence a míchačkami omítek. K první z rekonstrukcí došlo v roce 1957 v Žichovicích, kde byl vyměněn mlýn a tím zvýšena produkce. Poté následoval závod ve Velkých Hydčicích. Zde byla roku 1960 vybudována moderní mlýnice vápenců o kapacitě 60 tisíc tun ročně. O rok později byla vystavěna primární drtírna a třídírna v Rabí, což umožnilo soustředit těžbu do jedné lokality a zastavit těžbu v lomech v Dobršíně, Čepičné a Čimicích.
Významnou akcí bylo vybudování primární drtírny a třídírny ve Velkých Hydčicích, která znamenala první etapu výstavby moderní vápenky. Výstavba samotné vápenky byla zahájena v roce 1969 a v roce 1974 byla dána do zkušebního provozu, rok na to do trvalého provozu. Během zkoušek pece č. 1 došlo k požáru. Po odstranění všech závad a technologických nedostatků byla zahájena výroba vápenného hydrátu, jemně mletého vápna a vápence a jako doplňující sortiment výroba umělých omítek.
Po roce 1990 byla vápenka Velké Hydčice provatizována německou firmou Hasit a výroba byla zaměřena kromě vápenného hydrátu a mletého vápna hlavně na suché omítkové a maltové směsi.
Lom Hejná, závod Velké Hydčice
Stará část lomu Hejná Nový lom Primární drtírna Lanopásová doprava Výrobní závod Dosloužily....
Lom a primární drtírna Rabí
Lom Násypka a podavač Čelisťový drtič
Pás od drtiče k sítovému třídiči Sítový třídič Bubnový třídič Technologie lomu
Vodárna Váha
Lom Žichovice
Lom Pozůstatky svážnice a přemostění cest Zde stávala vápenka
Použité materiály:
