Dolejší a Hořejší huť
Dobřív
První zmínky o těžbě železné rudy v okolí osady Dobřív se datují do poloviny 14. století. První písemná zpráva o železné huti, která se nacházela v oblasti Dolejší huti, je z roku 1526, kdy panství patřílo Lobkovicům. Ladislav Lobkovic huť vlastnil až do roku 1590. Po tomto roce byla odprodána Klementu Forbergerovi. Po jeho snrti huť vystřídala několik majitelů, až byla roku 1624 odprodána Pavlovi a Šalamounovi Šírerům. V té době provoz tvořila jedna vysoká pec a dva hamry. Roku 1656 nechal správce huti J. V. Šírer demontovat hamr u Padrťského potoka a přemístit o 500 m výše proti náhonu. Tím dal základ ke vzniku Hořejší huti.
Roku 1693 byl hutní areál ve značně špatném technickém stavu odprodán komorním železárnám na zbirožském panství. Následně proběhla přestavba areálu a odprodání Františku Karlu Přehořovskému, který roku 1707 nechal přestavět vysokou pec. Poté zde byl postaven hamr na výrobu železných tyčí, polotovarů pro výrobu hřebíků, tzv. cánů. Krátce na to byly do provozu uvedeny další dva hamry pro kování tyčí. V areálu Hořejší huti byl původní přemístěný hamr nahrazen novým, výkonějším, který dokázal zpracovat kolem jedné tuny železa týdně.
V druhé polovině 18. století s rozvojem slévárenství se výroba nasměrovala na zbrojní průmysl. O další modernizaci se postarali na začátku 19. století F. J. Gerstner a M. Balling. Ten nechal roku 1818 zastavit neefektivní provoz vysoké pece. V té době byl také přestaven hamr Hořejší huti. Roku 1853 nechal postavit v areálu Dolejší huti válcovnu, tři vyhřívací pece a řezárnu cvočkařského železa.. Letopočet se dodnes zachoval ve štítě haly válcovny.
Roku 1868 celé zbirožské panství odkoupil H. B. Strousberg, který nechal celý provoz zmodernizovat v rámci svých plánů na výstavbu železářského impéria. Ten nechal také roku 1875 přestavět budovu stájí a tesárny na byty pro hutní dělníky. Pro svůj vzhled se pro ni ujal název Kasárna. Z doby vlastnictví Strousbergem je také dodnes zachovaná část vybavení hamru Hořejší huti.
Po Strousbergově bankrotu byl provoz zastaven a huť roku 1877 odkoupena v dražbě vídeňskou Hypoteční bankou. Od ní ji později získal Max Hopfengärtner. Ten zde vybudoval provoz válcovny svářkového železa, kovárnu a žíhárnu. Provoz válcovny byl roku 1902 přestěhován do Rokycan. Dolejší huť přešla na strojírenskou výrobu. Roku 1911 byla huť akcionována pod názvem Zbirower Eisenwerke Max Hopfengärtner AG.
V době druhé světové války závod přešel na firmu Železárny J. Čižinský se zaměřením na zbrojní průmysl. Po válce tři roky provoz Dolejší huti spadal pod n. p. Alba Hořovice a následně n. p. Elektrosignal Praha. Po ukončení výroby roku 1961 objekty sloužily jako sklad civilní obrany. V současné době v areálu Dolejší huti opět probíhá výroba firmy Montfer s. r. o.
Hořejší huť, hamr, byl provozu až do roku 1955. Následně měl být zbourán, ale podařilo se jej i se zařízením zachránit a zapsat na seznam kulturních památek. Dnes je zpřístupněn veřejnosti a probíhají ukázky práce strojů a zařízení.
| Dolejší huť | |||
| stav na počátku 20. století |  |
||
| přístupový "Švédský" most | |||
 |
 |
||
| cestou k huti | |||
 |
 |
||
| správní budova - šichtamt | |||
 |
 |
 |
 |
| zachovaná hala válovny | |||
 |
 |
||
| dělnické byty - kasárna | |||
 |
 |
 |
|
| Hořejší huť, hamr | |||||
 |
 |
 |
|||
 |
 |
 |
 |
 |
|
| náhon a vodní kola | |||||
 |
 |
 |
|||
 |
 |
 |
|||
| v kovárně | |||||
 |
 |
 |
|||
| pece | |||||
 |
 |
 |
|||
| vodní kolo a nadhazovací kladivo | |||||
 |
 |
 |
|||
| transmisní pohon | |||||
 |
 |
 |
 |
 |
|
| chvostová kladiva | |||||
 |
 |
||||
| strojní zařízení | |||||
 |
 |
 |
 |
 |
|
| kování | |||||
 |
 |
||||
| vodní náhon pro oba hutní areály | |||||
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
||
Použité podklady:
