Historické vápenky v Černém Dole v Krkonoších

Těžba a zpracování vápence v Černém Dole má více než 200 letou tradici. K rozvoji vápenictví došlo ve druhé polovině 18. století, kdy byl vápenec, lámaný a pálený pod vedením italských odborníků, dopravován na stavbu císařských pevností v Hradci Králové a Josefově. Vyškoleni od Italů, začali pak vápno pálit místní sedláci v jednoduchých polních pecích. Profesionálně se začal vápenictvím zabývat Alois Renner z Tetřevích Bud, který roku 1844 získal v Černém Dole dva lomy s vápenkou. V té době zde provozovala jeden lom také pruská firma Otte & Hoffmann, která v 70. letech 19. století vybudovala první průmyslovou pec. Renner čelil konkurenci výstavbou šachtové pece, ale zlikvidovat konkurenční firmu se podařilo až jeho nástupci, synovci Wenzelu Rennerovi. Za jeho vedení doznal podnik největšího rozkvětu. Na počátku 80. let byla postavena komorová kruhová pec a na Stříbrném potoce drtil mlýn vápenec na moučku, která byla spolu s kusovým vápencem a vypáleným vápnem rozvážena koňskými povozy a později i nákladními auty do širokého okolí.

Od roku 1963 těží v Černém Dole podnik Krokonošské vápenky Kunčice a.s.

Zemní šachtová vápenická pec

Tato historická pec byla z důvodu izolace a snadnějšího plnění šachty ze tří stran zabudována do svahu. Přední stěna má ve spodní části otvor s topeništěm a rošty v horní a popelníkem ve spodní části. Výpal v peci probíhal periodicky. Do šachty sed poskládal vápenec, nad topeništěm byla z větších kusů vytvořena klenba, na ní byly kladeny menší kusy a vrch pece se uzavřel vrstvami drobného kamene, aby nedocházelo k tepelným ztrátám a žár rovnoměrně působil v celém prostoru. Po ukončení výpalu, který trval obvykle 10 - 12 hodin, se pec nechala 4 - 6 hodin vychladnout, vápno se vybralo a poskládala se nová vsázka. Oproti modernějším pecím vyžadovala přerušovaná výroba vápna výrazně větší množství paliva. Při jednom výpalu, který tvořila vsázka přibližně 20 q vápence, bylo při spotřebě 3,5 - 4 m3 palivového dřeva, získáno podle jakosti vápence 4 - 7 q vápna.

současný stav
situace za provozu
řez uspořádání vsázky vápence

Šachtová vápenická pec

Osmiboká šachtová pec byla postavena v 70. letech 19. století, v době, kdy bylo lidové vápenictví nahrazováno průmyslovým. Trychtýřovitá šachta s žáruvzdornou vyzdívkou byla ve spodní části opatřena topeništi s rošty, jimiž popelníky byl nasáván vzduch potřebný pro spalování. Pec mohla pracovat nepřetržitě: horním otvorem se zavážel vápenec, čtyřmi spodními otvory se přikládalo dřevo nebo uhlí a vybíralo vypálené vápno.

Kruhová vápenická pec

Zdejší dvanáctikomorová kruhová pec byla postavena na počátku 80. let 19. století podle projektu ing. Schlegela z Hostinného. Vynález kruhové pece berlínským stavitelem F. Hoffmanem představoval převrat ve vápenickém a cihlářském průmyslu. Pec fungovala v nepřetržitém provozu. Všechny fáze výroby vápna - zavážení pece, výpal, chlazení a vybírání pece - probíhaly současně vedle sebe. Oproti starším pecím využívaly kruhovky tepla z vypáleného vápna k předehřátí spalovacího vzduchu a tepla kouřových zplodin k předehřevu vápence a dosahovala tak nesrovnatelně větší výkonnosti. Denní produkce této vápenky činila 160 q vápna, ročně 10 000 tun. V peci se topilo uhlím, vypalovací teplota v komorách, opatřených žáruvzdornou vyzdívkou, dosahovala 900 - 1100 stupňů.

Pec přestala pracovat před druhou světovou válkou. Dnes je už značně devastovaná, v podstatě se dají najít jen ruiny.

historie
současnost
schéma kruhové pece

Vápencové lomy

staré lomy
současný lom Krkonošských vápenek Kunčice

Použité podklady: