Důl Michal v Ostravě - Michálkovicích

Nejstarší historie dolu Michal je spojena se snahou tehdejšího rakouského státu podporovat uhelné hornictví jako nezbytný předpoklad rozvoje průmyslu. V roce 1842 položil tzv. montánní erár v Michálkovicích kruhové privilegované kutiště a o rok později v něm začal hloubit dvě jámy. V roce 1850 byla jedna z nich, dosud nazývaná Michálkovická jáma č. 3, přejmenována na jámu Michal podle zesnulého c.k. dvorního rady Michaela Laiera. V roce 1856, kdy důlní podnikání ve státní režii vykazovalo značné ztráty, koupila důl společnost Severní dráhy Ferdinandovy, která postavila a provozovala železnici vedoucí z Vídně přes Ostravu k polským solným dolům. Ve vlastnictví železniční společnosti zůstal důl až do znárodnění v roce 1945. V následujícím roce byl důl pojmenován podle levicového vůdce na Ostravsku a sociálně demokratického poslance rakouského říšského sněmu Petra Cingra. V roce 1966 se stal důl Petr Cingr součástí národního podniku důl Rudý říjen, přejmenovaného po roce 1989 na důl Heřmanice. Po ukončení provozu v roce 1994 převzalo celý areál Ministerstvo kultury České republiky, které zde zřídilo Průmyslové muzeum v Ostravě, později sloučené s Památkovým ústavem v Ostravě.

Za dobu své existence prošel důl Michal postupným technickým a stavebním vývojem. Významným mezníkem se stal rok 1862, kdy byl důl připojen na báňskou dráhu, která umožnila plynulou expedici vytěženého uhlí prostřednictvím stále rostoucí železniční sítě. První velká přestavba proběhla pravděpodobně v roce 1870. Po zborcení vrchní části jámového stvolu musela být znovu vystavěna jámová budova, strojovna a kotelna. Další rekonstrukce následovala v letech 1913 až 1915, kdy byl důl Michal zcela přestavěn tak, aby těžba okolních menších dolů Jan, Josef a Petr a Pavel byla soustředěna na jedné jámě. Koncentrace těžby, která současně probíhala na dalších závodech společnosti Severní dráhy Ferdinandovy, byla provázena zaváděním elektrického pohonu místo stávajících parních strojů. Pro plnou elektrifikaci svých dolů vybudovala společnost kolem roku 1912 velkou a moderní závodní elektrárnu na dole František, pozdější důl Vítězný únor a dnešní důl Odra. Souběžně pak probíhala přestavba jednotlivých závodů. Nejvelkoryseji, a podle shodného technického a stavebního projektu, byla provedena úplná povrchová přestavba na dolech Zárubek a Michal. Jejich jednotné architektonické a provozní řešení podle projektu významného architekta Františka Fialy mělo pravděpodobně zdůraznit ekonomické a technické postavení společnosti Severní dráhy Ferdinandovy v ostravsko-karvinském revíru. Po sloučení s okolními menšími doly bylo na jámě Michal v roce 1916 vytěženo 383 400 t uhlí. Vlastní jáma byla hluboká 671 m a uhlí se dobývalo v 17 slojích o mocnosti 50 až 200 cm. Kapacita šaten a koupelen byla při přestavbě projektována pro 1512 horníků. V průběhu doby ale počet zaměstnanců značně kolísal a zejména v druhé polovině 20. století převyšoval dvojnásobně původně plánovaný stav.

fotogalerie z roku 2005
fotogalerie z října 2010