Katastrofa v městě Most roku 1895

kompletně přeložil Honza Hrbatík

V roce 1895 postihla město Most přírodní katastrofa - kuřavka, t.j. tekuté písky

Noc z 19. na 20. července 1895 byla pro město Most výjimečně osudnou. Město samotné leží na jižním okraji tzv. Mostecké uhelné pánve. V nejhlubším místě místního usazeného uhelného ložiska v dolovém poli šachty Anna se nachází ve vzdálenosti 750 metrů od mosteckého nádraží pomocná dopravní šachta Anna-Pomocná, která zajišťuje spojení povrchu s podzemními ložisky a těžbou uhlí.

19. července, v 9 hodin večer, uslyšel horník Wenzel Mistoler a jeho kamarád, jak uvedl, dunění, jako když narazí dva hunty do sebe. Oba v té chvíli seděli na křižovatce štol 1351 a 1334. Potom uslyšeli šelest, jako když se hunt táhne svážnou štolou, přišel poryv větru, který jim zhasl světla. Slyšeli, jak se ze z boční štoly 1294 valí voda a naráží na protilehlou stěnu štoly a dále zaplavuje štolu. S výjimkou několika horníků se podařilo zachránit všechny horníky, kteří byli varováni voláním „Voda“. Průlom, odkud se vzala do štoly voda, byl vzdálený od Pomocné šachty 720 metrů. Ve štole mezi závalem a šachtou se rozlil současně tekutý písek a voda. Jeho množství bylo asi 50000 metrů krychlových. Asi půl hodiny po ohlášeném provalení štoly zhasly v Mostu všechny plynové lampy a v Nádražní ulici se nejprve vytvořila krasová jáma. Některé domy v okolí začaly s hlukem praskat, některé se úplně propadly. V ulicích se před uprchlíky a zachráněnými otevřela propast, čímž ještě stouplo zděšení obyvatel, protože katastrofa se udála v temnou a deštivou noc.

Plocha oblasti, jejíž nosnost byla narušena díky odtokům spodních vrstev tekutých písků v dole, se rozkládala od Plynové uličky (Gasgasse) napříč Nádražní ulicí (Bahnhofstrasse) a podél Janovské ulice (Johnsdorferstrasse) až k nádraží mostecko-teplické dráhy. Celková plocha byla téměř 400 m2. Propady se také projevily přímo na nádraží, kde poškodily koleje a způsobily, že vlaková doprava byla na čtyři dny zastavena. Ke zkáze v postižené oblasti také přispělo to, že vypukl požár a vodovodní potrubí bylo přerušené. Naštěstí si hasiči vedli skvěle a díky jejich pomoci zemřelo jen pár lidí.

Propadlé jámy, které vznikly nejdříve, byly očíslovány čísly od 1 do 8. Ležely celkem dál od místa propadu ve štole než další jámy. Domy se postupně řítily a propadaly v kratších nebo delších časových úsecích až do desáté hodiny dopoledne následujícího dne, kdy nastal klid. Domy, které katastrofa postihla, byly např. administrativní budova Mostecké uhelné společnosti, hotel Siegel, hostinec u Zlatého kříže a další.

Po úředním prohledání oblasti bylo konstatováno, že 25 domů se úplně zřítilo. V nich žilo 236 rodin s 1012 obyvateli. 18 domů bylo těžce poničených nebo popraskaných, zde žilo 95 rodin s 411 obyvateli. 39 domů mělo vážné trhliny, takže z nich muselo být vystěhováno 93 rodin se 1039 obyvateli. Celkem tak bylo 2462 lidí bez střechy nad hlavou.

Nejprve se musely objasnit příčiny katastrofy. Tekuté písky nejsou v mostecké uhelné pánvi žádnou vzácností. Tekutý písek je jemný písek, který je sypký jako posypový písek. Když je navlhčený, tak je soudržný a v tomto stavu je schopný vyvíjet částečný odpor proti pohybu. Avšak když je v něm vyšší obsah vody, mění se v kašovitou hmotu, jejíž částečky může voda lehce unášet. Tekutý písek tvoří mezi vodotěsným jílem často velké čočky, které leží mezi vodotěsnými nadložními vrstvami hnědého uhlí. Když se takováto čočka naplní vodou a je nafárána nebo provalena, vyteče s vodou zároveň i písek a vrchní vrstvy poklesnou. Toto provalení může být způsobeno různými příčinami. Když je voda pod vyšším tlakem, než může vydržet plocha terénu, může ze shora vyhloubený otvor zapříčinit výron tekutého písku. Zřícení pily, stejně tak podobné události v mostecké uhelné pánvi, které následovaly při pádu a poklesu při stavbě železničního náspu jsou příkladem toho, že celá oblast má nestabilní podklad. Při sondážních vrtech v důlních chodbách, které se nacházejí právě u čoček tekutých písků, docházelo k zaplavení štol stovkami kubických metrů pískem. Případ tohoto typu, který měl spisovatel (prof. Friedrich Steiner) sám příležitost studovat, se stal před lety na šachtě Rudiai v Bílině.

V hnědouhelné oblasti bylo těžbou uhlí dokázáno, že se nejspodnější vrstvy uhelných bloků, jejichž mocnost dobyvatelných žil pohybuje mezi 8 – 12 metry. Při těžbě byly ponechány jen slabé pilíře v podloží o rozloze 8 – 12 metrů čtverečních, zbytek byl odstraněn. Tyto pilíře byly po odstřelu odklizeny a ze stropu se odloupl blok, ten se strhnul a tento materiál byl dopravován k dopravní šachtě. Vzniklé dutiny, které byly vytěženy až na vrchní vodotěsný strop z jílů, byly opuštěny a po několika dnech nebo týdnech poklesly a zřítily se. Přitom se na povrchu projevily změny ve formě zlomů a puklin, pokud se dutiny nacházely blízko povrchu nebo v malých hloubkách. Při této katastrofě docházelo nejprve z pozvolným a neviditelným poklesů půdy. Proto nikdo nepředpokládal, že se něco takové může stát. Po spadnutí jednoho takové stropu v komoře došlo k tomu, že tekutý písek nad ní se rozlil do spodní komory a na povrchu se propad projevil na ještě větší ploše, než byla plocha spadlé komory.

Možná, že byla podobná okolnost příčinou mostecké katastrofy, přesto to není absolutně jisté, protože ze strany úřadů nebyly doposud podána vysvětlení, které by potvrdily jiné další příčiny události. Okolnost, že Most zavedl vodovodní potrubí a dřívější studny a kašny odvádějící spodní vodu byly uzavřeny, mohla způsobit zvýšení množství vody v tekutých píscích pod městem. Stejně tak mohlo být příčinou prasklé vodovodní potrubí a během katastrofy právě probíhají vytrvalé deště.

Na místě neštěstí připoutalo několik jevů zvláštní pozornost inženýrů. Přechod pro pěší nad nádražím zajišťovala příhradová konstrukce, která spočívala na dvou železných pilířích, které byly ze stran obezděny. Přímo v místě, kde stál jeden pilíř, se otevřela jáma hluboká 12 metrů. Pilíř zůstal na nosníku a zdivo a základy visely kolem pilíře. Touto zátěží se most prohnul a přes původní podpěry se dostal klenební pás a most celý se zřítil téměř vcelku do propasti.

Dům pana Waschirowského klesnul úplně celý do hlubin, že z díry vyčuhoval jen hřeben střechy. Na mnoha místech vznikly propadliny uvnitř domů, kdy se v přízemí propadly vnitřní zdi, ale obvodové zůstaly stát a střešní konstrukce vrchních pater zabránila propadnutí dalších částí domů. Okraje propadů klesaly velmi příkře dolů a odhalovaly ve svazích trhliny a rozsedliny. Okolnost, že se nepropadla celá oblast najednou, ale jen v několika trychtýřovitých jámách, nebyla vysvětlena. Skutečností je, že mezi poškozenými budovami bylo možné najít některé nepoškozené.Jestli se skládalo ložisko tekutého písku z více či méně soudržné kapsy nebo bylo rozdělené do více oblastí odvodněním nosné plochy písečné hmoty, které zamezilo proboření na povrchu, bude objasněno teprve v průběhu nadcházejících vyšetřování. Prof. Friedrich Steiner byl svědkem následného propadu vozovky osm dní po katastrofě nad podemletou dutinou, která se propadla dodatečně. Takovéhle dodatečné propady a tvorby trychtýřových jam se mohly tedy ještě stávat po katastrofě dále. Další povážlivé roztahování rozlohy katastrofy se jevilo jako nemožné, protože pohyb písků v podzemí ustal, téměř zcela se odvodnily a jejich pohyb se zdál být dále odolný proti jakýmkoliv pohybům, ale do té doby, než se zase zaplní vodou. Ložiska tekutých písků nejsou hrozbou jen pro obydlené a zemědělské plochy, jsou také hrozbou pro horníky, protože jim leží nad jejich hlavami. Proto se naskýtala otázka, jakými prostředky tyto písky zajistit, aby byly neškodné.

Hloubení šachet těmito vrstvami bylo rozšířeno o metodu inženýra Pötsche, jež spočívala v tom, že velká část proudícího písku cirkulovala skrz jemně provrtané roury a byla zmrazována hluboce zmrazenou chladící kapalinou. Touto metodou byla mezi Mostem a obcí Preschen (český název nevím) započata šachta Venuše, protože jiná metoda, jak vyhloubit šachtu v písčitých vrstvách v té době nebyla. Početné vrty z povrchu a ze štol na zjištění složení vrstev určily a stanovily pravděpodobnost, jak se vyhnout nebezpečným zlomům plných vody a tekutého písku. Radikálním prostředkem bylo také možná co nejúplnější, trvalejší odvodňování ložiska písků. Předpokládalo se, že by to bylo možné pomocí několika spřažených vrtů, jakých se používá k zásobení vodou na povrchu. Samozřejmě pro tuto metodu by musely být použity speciální sací koše, které by obsahovaly zařízení proti pronikání písku. Dále budou muset inženýři najít vhodné místo, kde bude možné provést vrty.