DĚJINY DOLOVÁNÍ ŽELEZNÉ RUDY U ŽEŽIČEK NA PŘÍBRAMSKU

Cech svatého Florence a Žežický cech u Žežiček

Nad Žežičkami, jjz. od Příbrami, vyniká zalesněný hřeben s kótou 614,6, na kterém jsou v březohorských vrstvách vyvinuty žíly manganoželeznatých rud. Tyto žíly jsou hornicky prozkoumány hlavně z Florencovy štoly, jejíž ústí je položeno asi 115 m vsv. od kóty 586,8 západně od Zdaboře. Je tam známo 7 žil severojižního směru (h 1), které od západu k východu následují v tomto pořadí: Florencova žíla, její nadložní odžilek, žíla Vilém, václavský podložní odžilek, žíla sv. Václav, Jakub a Antonín. Všechny žíly upadají k východu a některé jsou provázeny přeměněnými diabasy. Nejvíce byla vysledována Florencova žíla. Je až 7 m mocná, ale rudní partie v ní jsou jen 60 - 90 cm mocné. Směrem na jih chudne, asi 47 m od šachty Alois vyhluchává. Limonit a psilomelan tvoří v její výplni hlízy, závalky nebo impregnace. Ostatní zmíněné žíly mají stejný charakter jako Florencova, jsou ale slabší a chudší. Proto kolem roku 1863 již nebyly vyřizovány a důlní provoz se soustřeďoval jen na Florencovu hlavní a nadložní žílu. Dolování se tam udrželo až do roku 1877. Na přelomu století měla terén zajištěn kutacími kruhy Pražská železářská společnost, hornické práce zde ale nepodnikala.

Železná ruda se u Žežic začala dobývat v roce 1642. Ve druhé polovině 18.století tamní cechy patřily několika podnikatelům. Do roku 1776 doloval u Žežiček a Brodu Colloredo-Mannsfeldův šichtmistrovský úřad v Obecnici. Jiné tamnější cechy patřily rožmitálské huti pražského arcibiskupství a městu Příbrami. Rožmitálský hutní úřad tam provozoval Florencův cech od roku 1804, roku 1816 měl propůjčenou Florencovu štolu a v letech 1846 - 1863 také doloval v Zadním Florencově cechu. Dolování ukončil v roce 1877. Vytěžené rudy se zpracovávaly v rožmitálské huti jv. od města v údolí Vlčavy. Tato huť měla v roce 1861 jednu vysokou pec, slévárnu a čtyři hamry na tyčové železo.

Ojedinělé nálezy galenitu ve Florencově žíle zavdaly podnět příbramskému báňskému ředitelství, že uzavřelo nájemní smlouvu s rožmitálskou hutí a roku 1862 začlo u Žežiček kutat ve Schwarzenbergově šachtě na Beránkách. Roku 1864 tam byla vystavěna šachetní budova a v ní instalován starý těžní a vodotěžný stroj z dolu Marie na Březových Horách. Koncem roku 1866 tato šachta dosáhla svislé hloubky 91,35 m. Tím mohla být připojena na Florencovu štolu, kterou příbramský závod musel podle smlouvy s rožmitálskou správou udržovat v přístupném stavu. Při hloubení šachty se narazilo na staré dobývky, kvůli kterým se musela šachta do hloubky 71,4 m vyzdít. Do roku 1870 byla prohloubena do 158,36 m na úroveň Dušnické dědičné štoly. Při této práci vadil silný přítok vody, která musela být čerpána na Florencovu štolu, tj. do výšky 54,05 m. Tím se příliš zvětšovaly výdaje a proto koncem února 1870 bylo od dalšího hloubení Schwarzenbergovy šachty upuštěno. Z této šachty se začal razit překop ke Zdabořské šachtě, kterým se mělo dosáhnout připojení na Dušnickou dědičnou štolu. Ale na podzim toho roku vichřice poškodila šachetní budovu, strojovnu a kotelnu. Proto se příbramský závod rozhodl šachtu pouze udržovat a v roce 1881 ji definitivně opustil, aniž se docílilo závažnějších výsledků. Později už nebyly žádné průzkumné práce podniknuty.

Florencův cech je situován západně od Žežiček na hřbetu mezi kótou 568,8 a osadou Beránky. Ve světlých kambrických drobách, jejichž vrstvy směřují podle h 15 - 16 a upadají 10 - 50o k sz, je vyvinuto několik žil limonitu s obsahem psilomelanu, které jsou provázeny diabasy.

Florencův cech byl v letech 1806 - 1811 obložen dvěma dolovými měrami a roku 1808 právem dědičné štoly. Patří mu žíly Florencova hlavní a nadložní, Aloisova a Vilém. Tyto žíly byly otevřeny hlavně z Florencovy dědičné štoly a ze šachet Florenc, Vilém, Jakub, Marie, Ondřej a Alois, které dosahují jen na úroveň Florencovy štoly. Florencova štola probíhá částečně v drobách, částečně po hlavní a podložní žíle. Je 925 m dlouhá. Od ústí k jejímu prvnímu světlíku je 69,7 m, od tohoto světlíku ke druhému 59,6 m. Od ústí až sem je celá ve výdřevě. Vodní strouha před ústím štoly je 33 m dlouhá.

Podle mapy z roku 1825 je Florencova šachta hluboká 42,5 m a šachta Vilém 34,4 m, šachta Marie 43,4 m, šachta Vilém 34,5 m, šachta Jakub 32,9 m a šachta Ondřej 54,3 m. Šachty Vilém, Václav a Jakub byly zavaleny. Jihovýchodní překop z Florencovy nadložní žíly přes jámu Vilém na žílu Václav a Jakub je 94,5 m dlouhý. Václavská žíla v něm byla překřížena v 62 m a odtud vysledovaná 11,9 m na sever a 47,3 na jih. Žíla Jakub, překřížená v čelbě překopu, je vyřízená 20,2 m na jih a 132,1 m na sever. Ve vzdálenosti 41,2 m na jih od křižovatky s tímto překopem, tj. 13,7 m za jakubskou šachtou, je z chodby po jakubské žíle veden k vjv 12,1 m dlouhý překop na žílu Antonín. Z čelby tohoto překopu je Antonínova žíla vysledovaná 3 m na sv a 19,8 m na jz. Jižně od Florencovy šachty štola pokračuje po tzv. Florencově nadložním odžilku. Ten je 0,3 - 7,6 m mocný, upadá 60 - 70o k východu a obsahuje bohaté psilomelanové a limonitové lebníky. Tento odžilek je vysledován štolou 63,4 m až na zsz - vjv poruchu, které příkře upadá na jih. Pak štola vede 15 m po nadložním boku rozsedliny, přičemž byla odkryta Florencova žíla o mocnosti 1,3 m. Od tohoto místa na jih do vzdálenosti 46 m měla Florencova žíla 0,6 - 0,9 m mocnou limonitovou výplň. Roku 1849 byla ve štolové chodbě vysledovaná 340 m na jih od zmíněné poruchy. Úsek štoly od této poruchy k šachtě Marii je 58,6 m dlouhý, odtud na křižovatku s překopem k Ondřejově šachtě je 129,4 m od této křižovatky na jih k další poruše, která byla sledována k váchodu po nadložním boku 173,9 m. U šachty Ondřej je rozražen z chodby po Florencově žíle k jihovýchodu další překop. Je 76,3 m dlouhý a byl v něm překřížen Florencův nadložní odžilek, domnělá žíla Vilém, pak jedna nepojmenovaná žíla a domnělá žíla Václav ve vzdálenosti 3,6 m, 20,2 m, 36,2 m a 57 m od Ondřejovy šachty.

Florencova žíla byla překřížena z Ondřejovy šachty také překopem, raženým na mezipatru v hloubce 26 m. Tam byla 8 m mocná a odtud se vyřizovala na jih asi 9,5 m. Jižně od tohoto západního překopu byly učiněny přípravy na dobývání a na provedení budoucího spojení hloubením z mezipatra na štolový obzor. Dovrchní dobývky tam pokročily do výšky 16 m a začalo se také rubat v nově založených výstupcích. Za účelem zlevnění těžby, zlepšení větrání v jižní části revíru a k právnímu udržení druhé Florencovy dolové míry byla prohloubena Aloisova šachta do 56 m na úroveň Florencovy štoly.

Sledování žíly Vilém na obzoru Florencovy štoly postoupilo od východního překopu z Ondřejovy šachty na jih o 26 m a na sever o 12 m. Mimo to byl vylomen před severní čelbou komín do výšky 8 m a z něho pak byly ve výstupcích dobývány 0,9 - 1,3 m mocné limonity. Na mezipatru se postoupilo ve sledování této žíly od překopu z Ondřejovy šachty na sever o 10 m v 1,3 m mocném limonitu. Dobývky na této žíle místy sahají až do výšky 40 m. Tam narubané rudy se těží Ondřejovou šachtou. Žentour na této jámě je zařízen na koňský pohon a obsluhují jej dva narážeči a odbíhač, jenž zároveň vysypává rudu. V osmihodinové směně se vytěžilo Ondřejovou šachtou z úrovně Florencovy štoly na den 30 beček (4,87 m3) rudy (1 bečka = 0,16 m3).

Florencova hlavní a nadložní žíla a také žíla Vilém jsou nejvydatnější. Dávaly bohaté lehce tavitelné rudy s trochou manganu, které ve směsi s cheznovickými hematity a s hlinitými limonity od Vranovic dávaly výbornou litinu a prutové železo. Z těchto žil se vytěžilo v letech 1838 až 1848 46 833 koleček rudy. V přepočtu: ze žíly Vilém se vytěžilo 3478 t rudy, ze žíly Florenc 14 267 t rudy, dohromady 17 745 t.

Kromě cechu sv.Florence doloval rožmitálský hutní úřad ještě v sousedním Žežickém cechu se stejnojmennou štolou, který je položen na východním svahu hřbetu. Tento cech měly rožmitálské hutě pronajatý od příbramské obce na dobu 20 let, a to o od 1.září 1828 do konce srpna 1848 za roční nájemné 100 zl konv. měny. Cech byl zajištěn třemi náleznými jámami, 22 malými dolovými měrami, z nichž rožmitálský hutní úřad měl propůjčeno 16 měr a štolu. V letech 1819 - 1848 se dolovalo na tamnějších 4 žilách - Vilém, Václav, Jakub a Antonín. Narubaná ruda se těžila na den jakubskou a václavskou šachtou a důlní vody byly zdvíhány na žežickou štolu a jí na den. Roku 1849 se tato štola zavalila. Protože přítok vod zdražoval těžební náklady, bylo dobývání rud zastaveno a z Florencovy štoly byl ražen k východu 167,7 m dlouhý překop, který tento cech podfáral o 21,2 m hlouběji a tím jej zbavil přítoku vod. mimo to byla vyzmáhána 32,3 m hluboká těžní šachta Jakub. Ze zmíněného překopu se pak vyřizovaly okolní žíly. Žíla Vilém v délce 10 m. Žíla Václav byla na jih od křižovatky s překopem prozkoumána 48 m a na sever 8,5 m. Jakubská žíla byla na sever a na jih od překopu vysledována asi 129 m. Byla 0,6 - 1,0 m mocná a v podloží byla doprovázena diabasem. Žíla Antonín byla na zkoušku prozkoumána 23 m na jih. Žíly Václav a Jakub byly tehdy nad žežickou štolou již vydobyté, pod její úrovní byly netknuté. Před čelbami tyto žíly zjalověly a proto byly opuštěny.

V desetiletí 1838 - 1848 se pracovalo na žežickém cechu na těchto dílech: Žíla Václav byla v úrovni Florencovy štoly vysledována na jíh od jihovýchodního 79 m dlouhého překopu z Ondřejovy šachty v délce 91 m. Byla 1,3 - 1,6 m mocná a obsahovala vydatné limonity. Pak byl v této směrné chodbě vylomen komín do výšky 16 m a z něho byla václavská žíla dobývána. Severní chodba po této žíle byla prodloužena o 10 m v 0,6 m mocných limonitech. K usnadnění větrání a těžby byl v mezipatru ve výšce 26 m nad Florencovou štolou ražen k východu překop na václavskou žílu. Tento překop je od Ondřejovy šachty 35 m dlouhý. Václavská žíla v něm byla překřížena mocnosti 1,6 - 1,9 m a byla z něho prozkoumána 8 m na jih a 6 m na sever.

Za dobu provozu dolu se zde vytěžilo 25 082 t rudy.

Tabulka 1. Celková těžba z jednotlivých žil (v kolečkách rudy)