DĚJINY DOLOVÁNÍ ZLATA V OKOLÍ ŠTĚCHOVIC

Štechovický zlatonosný revír, nalézající se asi 25 km jižně od Prahy mezi Štěchovicemi, Slapy a Třebenicemi, tvoří spolu s řadou drobných, v minulosti těžených, výskytů mezi Mníškem pod Brdy, Davlí a Slapy spojovací článek mezi jílovským a knínským revírem.

Systém zlatonosných žil a žilníků, v terénu dobře patrný podle středověkých obvalových a pinkových pásem, je situován při kontaktu hornin jílovského pásma s slgonkiem. Staré hornické práce sledují jednak křemenné žíly sv.-jz. až ssv.-jjz. směru nebo žíly ve starších porušených tělesech žilných hornin stejného směru, jednak příčná zrudnělá pásma sv.-jz. až szs.-vjv. směru. Z průběhu obvalových pásem směru h 7 - 8 a rozmístění pinek s obvaly v pásmu lze soudit na několik paralelních žil nebo žilník. Zlato se zde vyskytovalo ryzí (20 - 22 karátů) nebo vázané na doprovodné kyzy a teluridy. O obsahu zlata v dobývané rudě se z archivních zpráv dovídáme poměrně málo. Podobně údaje o odvodech zlata nejsou úplné a nelze je považovat za reprezentativní. Nové analýzy vzorků z křemenných žil od Štěchovic vykázaly velmi nízké obsahy zlata.

První zprávy o dolování pocházejí z první poloviny 14.století. Pak mizí až na některé drobné zmínky veškeré přímé zprávy. Hornické podnikání, započaté ve 14.století, bylo přerušeno husitskou revolucí.

První přímá zpráva z období obnovy dolování v 16.století pochází z roku 1527. Zápisem o propůjčení dolu Červený nad Třebenicemi začínají záznamy v horní knize knínské, která je nejdůležitějším pramenem zpráv o štěchovickém dolování. Zdejší doly patřily pod pravomoc horního úřadu v Novém Kníně.

Centrum dolování v 16.století se nacházelo na tzv. Červených horách v okolí vrchu Vyhlídka severně od Slap. Většina zápisů v horní knize knínské se týká právě tohoto úseku, který znamenal pro štěchovický revír to, co Šlojířské pásmo pro revír jílovský. Vzhledem k tomu, že řada dolů je podle zápisů ze 16.století označována jako doly staré, znovu otevírané, lze oprávněně předpokládat intenzivní těžbu před husitskou revolucí. Stará důlní díla včetně propůjček jsou stručně popsána v pracech J.L.Barvíře.

Z dolů na Červených horách byl nejvýznamnější důl Červený. O jeho významu svědčí množství propůjček domácím i cizím těžařům. Pod dolem Červený, blízko ústí červenské dědičné štoly, se nacházel důl Tovaryšský s dědičnou štolou, dále doly sv. Panny Barbory, Koškův mezi dolem Červený a Strážiště, důl Český na Krahujci, sv. Sibyly na Strážišti s dědičnou štolou a důl Pěkné Panny Marie na nové žíle, směřující k jihu podél dolu Tovaryšského.

Mezi těžaři se nejčastěji objevují jména Andrease Schulze a Jana Kyklmajera z Augsburku, Lukáše France z Frankreichu a Jana Rudolfa Flummeckera.

V horní knize existují zápisy o dolech, které nemají název a nelze v tomto případě určit, zda se v různých zápisech nejedná o stejná díla. Například k roku 1638 se vztahuje zmínka o dolu, který leží na poruše směrem k dolu Červený. V roce 1546 je zapsána propůjčka nálezného dolu se štolami a světlíky u dolu Červený. V roce 1558 se propůjčuje nálezný důl nad dolem Červený se štolou od Štěchovic. Roku 1560 je připomínán starý důl s dědičnou štolou nad dolem Červený na křížení žil atd.

Kromě dolů na Červených horách se dochovaly zápisy, které ukazují, že zlato bylo dolováno také v širším okolí. Nad dvorem Třebenice se nacházel důl sv. Bartoloměje. V roce 1582 je uváděn starý nálezný důl s nejbližší hořejší a dolejší mírou a dědičnou štolou pod Třebenicemi a téhož roku byl propůjčen na stejné žíle druhý starý důl s nejbižšími mírami a štolou. Na Šedivém vrchu, západně od Slap, se k roku 1552 uvádí důl sv. Matouše s dědičnou štolou. V roce 1556 a 1578 se v zápisech objevuje zmínka o dolu sv. Jana nad Štěchovicemi s dědičnou štolou a roku 1573 zmínka o propůjčce starého dolu Bohatec na Slapech. Na pravém břehu Vltavy se v 16.století dolovalo na nálezném dole sv. Pavla v “Kunšově loužku” a na “Dušně”. Důl sv. Pavla s dědičnou štolou o jedné míře na štolortu byl roku 1566 propůjčen obecnímu těžařstvu, jehož členem byl též správce úřadu mejvyššího mincmistra v Čechách Petr Hlavsa z Liboslavi. Později, v roce 1573, byla druhá a třetí hořejší a dolejší míra propůjčena spolu se štolou J.R.Plummeckerovi, jemuž byl téhož roku propůjčen i nálezný důl na Dušně, na pokračování žíly stejnojmenné štoly s nejbližšími mírami.

V okolí Štěchovic se nacházelo několik dolů, jejichž bližší lokalizace chybí. Je to dědičná štola “na Mlynářském” k náleznému dolu Vlčí u Štěchovic, důl Koštův pod Havranem, Havran na Krkavci, Nové léto, Gottes Gab s dědičnou štolou, Reichenglück, důl sv. Víta s dědičnou štolou a sv. Tří králů.

Četné propůjčky a časté změny majitelů podílů na dolech štěchovického revíru ukazují, že žádnému těžařstvu se nepodařilo dosáhnout většího úspěchu. Potíže v báňském podnikání byly zapříčiněny jednak nedostatkem podnikatelského kapitálu obecních těžařstev, jak ukazuje zápis v horní knize z roku 1575 o nevyplacení mzdy havířům, jednak problémy s odvodněním a zmáháním starých dolů ze 14.století, hlavně na Červených horách. Podle archivních podkladů se dolovalo v hloubkách do 70 - 100 m.

O odvodech zlata existují pouze neúplné zápisy ze 16.století, ze kterých vyplývá, že za léta 1577 - 1580 bylo do pražské mincovny odvedeno ze Štěchovic 0,433 hřivny hrubého důlního zlata (převážně z dolů Reichenglück a Gottes Gab) a za rok 1586 0,39 hřivny důlního a rýžovaného zlata. Přesto, že první zmínka o odvodech rýžovaného zlata z okolí Štěchovic pochází ze 16.století, bylo zlato rýžováno již dříve, zřejmě ve 14.století. J.L.Barvíř uvádí, že v letech 1506 - 1507 se odvedlo do mincovny asi 213,5 g rýžovaného zlata.

U Štěchovic jsou doloženy dva zlatorudní mlýny. První se nacházel podle listiny z roku 1527 na Dušně a druhý, připomínaný v letech 1573 a 1583, na Kocábě ve Štěchovicích.

Dokladem mlýna na rozemílání zlaté rudy na Dušně je mlýnský kámen, nalezený roku 1965 v potoce pod pinkovým pásmem. Kámen je uložen v depozitáři jílovského muzea. Jako zdroj vody pro mlýn sloužil potok tekoucí od Závisti do Vltavy.

Ke štěchovickému dolování v 16.století se vyjádřil také nejvyšší hormistr Lazar Ecker, který v roce 1578 prohlédl štěchovické doly a výsledky shrnul do zpráv z let 1581 a 1592. Zdejší doly popisuje Ecker jako hluboké a rozsáhlé staré hornické práce s velkými haldami, z nichž se získal 1 kvintl zlata z 1 hyle rudniny (kolem 5 g Au/t). Nezdar v podnikání přičítá chudobě obecních nákladníků, jejich nepořádné práci a špatnému vyplácení havířů. K obnovení dolů podle Eckerových návrhů ale nedošlo. Třicetiletá válka prakticky ukončila upadaící dolování ve štěchovickém a knínském revíru. Záznamy v horní knize knínské končí v případě štěchovických dolů rokem 1611.

V 18. století byla v činnosti důlní díla na pravém břehu Vltavy východně od Štěchovic, blíže jílovskému revíru. Báňské podnikání spravoval horní úřad v Jílovém. Podle listiny z 28.6.1756, která je prvním dochovaným dokladem dolování v 18.století, bylo v Jílovém zpracováno 8 centů štěchovického křemene bez bližší lokalizace s výnosem 2 3/8 libry kyzového šlichu o obsahu půl lotu zlatnatého stříbra, které vykázalo 10 Ľ lotu zlata ryzosti 0,641 na 1 hřivnu. Křemenná žílovina pravděpodobně pocházela z prací na pravém břehu Vltavy. Také žíla sv. Františka Pavla u Třebsína pravděpodobně náleží ke starému dolu sv. Pavla ze 16.století v “Kunšově loužku”. Štolu sv. Františka Xaverského ve Žbáně v “Kobylích drahách” u Vltavy F.Pošepný mylně lokalizuje do jižního úseku Kocourského žilného pásma v jílovském revíru, do okolí dědičné štoly sv.Barbory. Výše zmíněná štola je poprvé uvedena v Seznamu hor a cechů v obvodu Královského horního úřadu v Jílovém z roku 1762. Ze štoly bylo v letech 1791 - 1794 odvedeno 0,707 hřivny zlata. V roce 1792 zde byla zastižena křemenná žíla, ze které 1 vozík rudy obsahoval 12,5 florinu zlata (přibližně 20,7 g).

Pokusy o obnovení dolování v širším okolí Štěchovic ve 20.století byly nevýznamné a skončily s negativním výsledkem. Pokusnou těžbou zlata z náplavů Sázavy nedaleko Davle se v letech 1934 - 1935 zabývala soukromá společnost, která zpracovávala bohatší partie náplavů v pojízdné předúpravně na zlatonosný koncentrát. Pokus skončil napuštěním Vranské přehrady v roce 1935. Před 2.světovou válkou měla Správa kutacích prací v Jílovém položeny kutací kruhy mezi Štěchovicemi, Slapy a v okolí Davle, ale kromě terénních pochůzek v roce 1939 nedošlo k provedení žádných technických prací. podnikatelské zájmy se soustředily na nadějnější jílovský revír.

Nejrozsáhlejší a dodnes dobře zachované zbytky hornických prací z 16.století se nacházejí v okolí vrchu Vyhlídka u Slap. Hlavní obvalové pásmo směru h 7 - 8 s hlubokými pinkami a velkými obvaly v délce přes 700 m a šíři 25 - 100 m probíhá cca 250 m severně od Vyhlídky. Zde byl patrně situován důl Červený, nejvýznamnější důl revíru. Ostatní doly, uváděné v horní knize knínské na Červených horách nelze lokalizovat, neboť chybí jakákoliv mapa a pouhé popisy v horní knize jsou pro lokalizaci nedostatečné. Pásma mělčích pinek směru h 2 jsou druhořadého významu a jsou několikrát přerušena nezrudnělými úseky bez kutacích prací. Ze štol je dodnes ve štěchovickém revíru patrné zavalené ústí štoly při západním okraji hlavního obvalového pásma a ústí štoly s výrazným odvalem v údolí potoka jv. od kóty Leština. Jižně od poslední jmenované štoly je patrné ústí propadlé šachtice s obvalem.

S tará důlní díla byla zjištěna za protektorátu během stavby štěchovické přehrady. V její blízkosti byla nalezena stará štola sv. směru, směřující pod vrch Dušno, do míst skupiny propadlých dobývek a šachtic sz.-jv. směru. Propadlé dobývky a pinky s obvaly sledují patrně nejbohatší část křemenného žilníku. Zde se nalézal i starý důl “na Dušně”, uváděný v roce 1573. V lomu na sv. svahu vrchu Chlum nad Vltavou je patrné ústí staré štoly s hloubením.