Nučice

Kronikář Alois Bláha z Mezouně, důlní měřič z dolu Mayrau, o nálezu železných rud Františkem Herdou:

„Do roku 1845 - 1846 století spadá nález železné rudy v nučickém ložisku. K nálezu ložiska došlo nepřímo tím, že fursterberský báňský úředník František Herda při sledování ložiska sferosideritu od Zlíchova k Tachlovicům dostal se v květnu roku 1845 do lomu „Na Vinici“ u Nučic, kde se těžil štěrk pro silnici ke Karlštejnu. V těženém materiálu poznal železnou rudu, jejíž ložisko vysledoval na západ ke Krahulovu /vrch „Na stráži“/ a na východ k Jinočanům.

Pro průzkum rudního ložiska na lokalitě Vinice - Krahulov obdržel Herda na svoji žádost od distriktuálního báňského úřadu v Příbrami povolení ke kutání ze dne 17. listopadu 1845 čj. 1450, 1451, 1452 Cam. Herdův návrh na provádění kutacích prací v ložisku u Jinočan byl podle výměru vysoké inspekce ze dne 10.ledna 1847 č.47 bezpomínečně odmítnut. Kutací povolení v jinočanském prostoru získal pražský měšťan Jan Scholze od distr. báňského úřadu v Příbrami ze dne 5.června 1845 č. 690 Cam. Scholze své oprávnění přenechal Bendlmayerovi.

Při průzkumu ložiska „Na Vinici“ narazil Herda v nálezné šachtici asi 3m hluboké na ložisko železné rudy 3,5m mocné . Na Krahulově v průzkumných rýhách nalezl ložisko o mocnosti 3,5 - 5,9m. Potvrzení nálezu rud Na Vinici a Krahulově stalo se šetřením, při kterém byl sepsán ohledací protokol /Freifahrungsprotokoll/ ze dne 18. prosince 1845. V protokolu se uvádí, že František Herda požádal o ohledání nálezu rudy a o jeho propůjčení pro knížete Furstenberga dne 8.dubna 1845 č.414. Na tento nález byly propůjčeny pro lokalitu Na Vinici dvě dvojité dolové míry pod názvem Jiří I a II. a pro lokalitu Krahulov dvě dvojité míry Antonín a František. Na všechny tyto dolové míry byla vystavena distr.báňským úřadem v Příbrami propůjčovací listina ze dne 12. března 1846 č.327. V úředním zápise zjišťuje se pouze nález hnědele a nikoli chamositu.

Datum 12. března 1846 jest tedy dnem, kdy byla zahájena těžba nučických rud, která postupem doby z nepatrných začátků stoupla v pozdějších letech do nebývalé výše. Toto datum je potvrzeno i zjištěním v archivu Železorudných dolů a hrudkoven n.p., kde v dobrozdání furstenberského ředitele Mayera se uvádí, že v roce 1848 a 1849 bylo již používáno nučické a krahulovské rudy do rudní směsi pro zásyp do vysoké pece 15 - 18% z celkového množství sypaných rud. Železná ruda byla z Vinice a Krahulova dovážena povozy do hutí v Novém Jáchymově, kde byla skládána na haldu a ponechána určitou dobu ležet,aby nejprve zvětrala.

Při průzkumu ložiska jinočanského odkryl Scholze kuací šachticí železorudné ložisko o mocnosti 95 cm a Bendlmayer o mocnosti 3.8m. Oba nálezy byly úředně ohledány dne 26. února 1847 a vydány dvě propůjčovací listiny distr.báňského úřadu v Příbrami ze dne 27. února 1847 č. 24 a 25 na dvě dolové míry „Jméno Ježíš I a II.“

Poslední dolové míry za nučické ložisko byly položeny v roce 1915. Celkem bylo propůjčeno 59 dolových měr a přebytků.

Z počátku bylo dobýváno povrchově lomem a později hlubinou.

Původně dolový majetek náležel Furstenberským montánním závodům v Čechách. V roce 1876 byl prodán Vídeňské bankovní společnosti a v roce 1880 odkoupila tento dolový majetek za 2 240 000 zl. Česká montánní společnost. V roce 1900 byl dán dolový majetek České montánní společnosti a Pražské železářské společnosti pod jednu správu. V roce 1909 se obě společnosti spojily. V květnu r. 1945 byl z této společnosti vytvořen národní podnik Středočeské uhelné a železorudné doly n.p. Kladno. Při nové organizaci národních podniků byl ustaven národní podnik Železorudné doly n.p. Nučice a od r. 1958 Železorudné doly a hrudkovny n.p. Ejpovice.

Pražská železářská společnost těžbu nučických rud zmodernizovala. Dřívější dovoz železné rudy z dolů na stanici Rudná koňskými potahy nahradila na jaře roku 1883 postavením vlečky z dolu Vinice do stanice Rudná /Dušníky/ - když v roce 1857 postavila dráhu Kladno - Nučickou dráhu z Kladna do Hořelic v délce 25 km s odbočkou do Tachlovic. Dráha sloužila k odvozu železné rudy přímo z dolů do železáren.

V oblasti nučického železorudného ložiska byly založeny tyto doly:

Mapa revíru

Důl č. I - Vinice

Těžba na dole Vinice byla zahájena v roce 1846. Důl byl až do roku 1919 nazýván jako důl Nučice a potom jako důl č.IV-západ.

Železná ruda se z počátku těžila lomem, později hlubinným dolováním. V roce 1881 byla založena kolmá jáma 62m hluboká s těžním strojem. V roce 1884 bylo na dole postaveno deset pražících pecí a současně vybudována třídírna a drtírna rudy. V letech 1890 - 1909 byly postaveny nové pece se šamotovou vyzdívkou, které se tam nachází z části až do dnešní doby /POZN.AM. text je psán v r. 1961/. V roce 1920 byl důl začleněn pod závodní správu dolu č.X., kolmá jáma zasypána a těžba převedena na novou úklonnou jámu 246 m dlouhou. Těžba na dole Vinice byla zastavena v březnu roku 1961 a převedena nově vyraženým překopem na důl č.X. Tímto datem byly též odstaveny i pražící pece.

Důl č. II - Jinočany

Na dole č.II. Jinočany započato v roce 1856 s lomovým dobýváním železné rudy, které později přešlo na hlubinné dobývání. Důlní pole bylo otevřeno úklonnou jámou v ložisku 165m dlouhou s těžním strojem, která později byla nahrazena novou úpadní jámou 149 m dlouhou. V roce 1919 byla těžba dočasně zastavena a důl přešel pod správu dolu č.X.

Důl č. III - Nučice

V roce 1897 byla postaveny na dole č.III v Nučicích veškeré provozní budovy, rampa a k této zavedena traťová linie Kladensko - Nučické dráhy. Na dole byla postavena elektrická centrála, které zásobovala elektrickým proudem nučické doly a mořinské lomy. Před zastavením dolu v roce 1919 byla elektrická centrála zrušena. Od roku 1920 byl důl podřízen závodní správě dolu č.X.

zde byla šachta
dobývky
železniční vlečka od trati KND měla nákladiště tady
geologická situace dolu

Důl č. IV - Východ

Na dole č.IV - východ v Nučicích byla zahájena těžba v roce 1903. Důl byl otevřen k snadnějšímu vydobytí železné substance bývalé „Staré šachty“, kde se začalo s dobýváním v roce 1853. Důl byl spojen vlečkou z Kladno - Nučické dráhy přes důl č.III. K rampě vedla úzkokolejná elektrická dráha z dolu č.II. Jinočany. V roce 1919 byla těžba rudy zastavena a elektrická dráha zrušena. Provozní budovy byly zčásti demolovány, z části upraveny na byty pro zaměstnance.

zde bylo nákladiště železniční vlečky

Důl č. VI - Krahulov

Těžba na dole č.VI - Krahulov byla zahájena v roce 1846. Podzemí bylo otevřenou štolou, která v roce 1894 byla nahrazena novou štolou, kterou bylo ve 114m nafáráno rudní ložisko. O dva roky později bylo započato s hloubením nové úklonné jámy. V letech 1896 - 1897 postaveno deset pražících komorových pecí. Jejich počet byl do roku 1908 doplněn na 34 pecí.

V prosinci r. 1897 byla dána do provozu železnice z Rudné /Dušník/ do Berouna. Od této trati k peronu pražících pecí byla postavena vlečka v délce 543m. Od postavení vlečky byla posílána pražená ruda přímo do železáren v Králově Dvoře. V roce 1920 přešel důl pod správu dolu č.X. V tomto roce byla prohloubena těžní jáma na 40.patro, které se stalo hlavním těžním patrem nově otevřeného dolu č.X. V březnu r. 1933 byla zastavena těžba na dole č.VI - Krahulov a současně zastaveno pražení rudy.

Krahulovská štola

Důl č. X - Ida

V roce 1915 až 1921 byla zahájena výstavba nového dolu původně pojmenovaného Ida - podle jména důlních měr a později byl pojmenován na důl č.X. Nučice. Důl byl situován asi uprostřed mezi dolem č.III. Nučice a č.VI. Krahulov. Pro vytěžení ložiska byla vyhloubena kolmá jáma v nadloží. Současně byly postaveny pražící pece. Důl byl centrálním dolem pod jehož závodní správu spadaly všechny ostatní nučické doly. Těžba byla zastavena k 1. dubnu 1964 a ku konci roku 1964 byl důl zlikvidován spolu se všemi přilehlými dolovými úseky. K likvidaci došlo po ekonomickém vyhodnocení těžby a zpracování rudy, kdy se došlo k závěru, že ložisko nelze dobývat hospodářsky odůvodněným způsobem tak, aby rudy byla racionálně vydobyta jak ukládá horní zákon.

dnešní vjezd do areálu

Kutiště Drahelčice

Pozůstatky vlečky z Kladensko - nučické dráhy přes důl č. III k dolu č. IV

zachovaný úsek, odbočující z KND
tudy vedla trať kolem dolu č. III
první most
druhý most
nákladiště u dolu č. IV

Pozůstatky úzkorozchodné dráhy mezi doly č. IV a č. II

Tato trať o rozchodu 450 mm a délce přibližně 1 km byla elektrifikována. V provozu byla do ukončení těžby na dole č. II.

počátek spojovací dráhy u seřadiště dolu č. IV
tudy vedla trať
konec trati na dole č. II
pod tratí jsou dva propustky

Ředitelství dolů

Závodní domy v Rudné - Hořelicích

Použité podklady: