DĚJINY DOLOVÁNÍ ŽELEZNÉ RUDY V MEDLOVĚ

Ložisko železných rud v Medlově u Uničova bylo známo již v minulých stoletích. Patřilo k jedněm z mnoha výskytů rud v Hornomoravském úvalu. Pracovalo se zde již před třicetiletou válkou. Těžba se z počátku realizovala povrchovým způsobem, později se ložiska otvírala dlouhými štolami, začínaly se též hloubit menší šachty. V 15. století byla v oblasti Medlova v provozu menší železná huť na zpracování místní rudy. V roce 1823 zahájily hlubinné dobývání Vítkovické železárny (Rotschildové) a dolovaly v této oblasti až do roku 1877.

Pro technické obtíže, velké přítoky vod, dopravní potíže, ale hlavně pro vysoké náklady a malý obsah železa,

Intenzivní těžba byla opět v období obou světových válek. Za 2.světové války zde chtěli Němci vybudovat vnitrozemskou rudnou základnu. Doly patřily společnosti Vereinigte Oberslechiche Hüttenwerke, Abteilung Erzbergbau Gleiwitz, Zweigstelle Sternberg. Společnost měla otevřít z minulosti známá ložiska železných rud. Koncem roku 1939 se začalo s hloubením jámy Kretschmer (později Barbora) a Větrní v Medlově, v témže roce jámy Jiří a Hugo v oblasti Krákořic. Jámy byly propojeny překopem a jáma Hugo sloužila jako výdušná. Dále byla vybudována jáma Adolf a Robert v Hlásnici. Těžba na jámě Kretschmer začala v sronu 1941, na jámě Adolf v říjnu 1941, na jámě Jiří v květnu 1942 a na jámě Robert v červenci 1944. Nejhlubší jámou byla jáma Kretschmer, která dosáhla hloubky 120 m. Jáma Větrní byla vyhloubena do hloubky 103,63 m a spojena překopem s jámou Kretschmer.

Na těchto dolech bylo asi 700 zaměstnanců, z toho 200 Němců a 500 válečných zajatců.

Dne 6.5.1945 uprchla německá správa šachty a až do června téhož roku nebylo zajištěno čerpání vody z dolů, které se zatopily.

Obnovení zdevastovaných dolů bylo velmi obtížné. Po odsunu Němců byl nedostatek pracovníků, chyběli odborníci, byl nedostatek techniky. Na dole Jiří se začalo s čerpáním vody v srpnu 1945, těžba se obnovila v říjnu 1945. Důl Robert byl vyčerpán koncem října 1945 a začalo se zmáhat 1.patro. Zásoby na tomto patře byly již ale vytěženy a pro nedostatek pracovníků nebylo možno začít zmáhání 2.patra a důl byl spolu s dolem Adolf opuštěn. Důlní pole jámy Barbora a Větrní se podařilo zprovoznit koncem roku 1945. V dolech Jiří, Hugo, Barbora a Větrní se těžilo do roku 1947. V této době byly doly pod správou Ostravsko-karvinských dolů n.p. Ostrava, přímo byly řízeny správou Železorudných dolů Šternberk.

V druhé polovině roku 1947 bylo zastaveno čerpání na dole Jiří a demontovány těžní věže na jámách Adolf, Jiří a Robert. Odběratel rudy ze zdejších dolů, Vítkovické železárny, odmítl odebírat rudu pro nízkou kovnatost a dostatek kvalitnější cizí vsázky. Na dole Barbora byla zastavena těžba koncem roku 1947. Nepotřebný materiál a stroje byly rozprodány, pracovníci převedeni k jiným závodům.

V období 1948 - 1957 zde střídavě probíhal geologický výzkum a těžba. V těchto letech bylo vytěženo 73 943 t rudy. Jáma Barbora byla roku 1955 prohloubena na úroveň -159,73 m. Od 1.7. 1957 bylo zahájeno pravidelné dobývání ložisek. Z počátku se ruda vozila auty do Šternberka a později úzkokolejkou do Mladějovic. Jáma Barbora byla se železnicí spojená lanovkou, dlouhou 3200 m do Troubelic.

Sloučením Moravských tuhových a rudných dolů, n.p. Šumperk s Rudnými doly , n.p. Jeseník byl dnem 20.3.1958 závod Medlov převeden pod Rudné doly, n.p. Jeseník.

Rozhodnutím Ministerstva hutního průmyslu a rudných dolů z 6.3.1961 pod značkou MHD -D.P. 74 byl pro těžbu magnetitových a hematitových rud pro ložisko Medlov stanoven dobývací prostor o výměře 39,6 ha, který byl vytvořen upravením a rozšířením dobývacího prostoru z roku 1957. Zároveň byl stanoven ochranný pilíř jámy Barbora.

Dobývání na lokalitě Medlov probíhalo ve dvou etapách - dobývání ložiska Alois a dobývání zbývajících ložisek.

Ložisko Alois bylo vydobyto z úrovně 3.patra jámy Barbora výstupkovou metodou se zakládkou až po úroveň 1.patra a v některých partiích i nad patrem. Pod 1. a 2.patrem byly ponechány ochranné pilíře o mocnosti asi 6 m. Část ložiska nad úrovní 1.patra a pilíř pod 1.patrem byly vydobyty metodou mezipatrový zával v průběhu let 1963 - 1965. Stejným způsobem byl dobýván i pilíř pod 2.patrem. Ložiska Josef a Milada v oblasti Větrní jámy byla vydobyta v průběhu let 1960 - 1965 mezipatrovým závalem. Ložisko Barbora I bylo dobýváno na skládku. Ložiska Barbora II, Hykar I, II a III byla dobývána otevřenou komorou v letech 1960 - 1965.

Těžba na lokalitě Medlov byla ukončena 31.12.1965.