DĚJINY DOLOVÁNÍ ŽELEZNÝCH RUD V MALENOVICÍCH

V pramenech k dejinám Slezska je zaznamenámo, že v roce 1281 opolský kníže Vratislav daroval pozemky podél potoka Satiny od obce Lubno až po řeku Ostravici bratru Konrádovi z premonstrátského řádu, pro stavbu kláštera. V uvedených pramenech se klade počátek dolování železných rud v okolí Frýdlantu nad Ostravicí rovněž do 13.století.

Roku 1610 založil Jan Bruntálský u Nové Vsi novou osadu Malenovice, zvanou také Malinov. Osada byla založena na svahu Lysé hory a okolních pahorcích, s porosty stromů a keřů, převážně malin. V Malenovicích se zpočátku usadilo 19 zahradníků, kterým se říkalo pasekáři, a později i několik chalupníků.

Kostel sv. Ignáce z Loyoly byl založen v roce 1640 hrabětem Eusebiem z Obersdorfu, tehdejším majitelem frýdeckého panství. Jeho zděná stavba byla dokončena roku 1673 a stavebně navázal na původní kapli, která dosud slouží jako vedlejší vchod. Kostel a přilehlé objekty sloužily jezuitské misionářské stanici.

V minulosti patřilo Pobeskydí k významným oblastem železářství v Českých zemích. Zejména v počátku průmyslové revoluce na Ostravsku to byly beskydské pelosiderity, které umožňovaly rozvoj železářského průmyslu. Jedny z nejvýznamnějších dolů s rudami o obsahu 25 až 30 % železa se nacházely v okolí Malenovic, kde se těžily v letech 1799 až 1895.

Vytěžená ruda se odvážela na povozech až do Bašky, kde byla huť. V malých dolech kolem Malenovic bylo zaměstnáno kolem 50 horníků. Nejdelší štola byla 300 až 400 m dlouhá a byla ražena v hloubce kolem 30 m. Jelikož ruda obsahovala jen kolem 25 % železa, dolování se nevyplácelo a bylo 15.10.1895 zastaveno.

Tehdejší dolování bylo zcela primitivní. Ve stráních byly raženy štoly, které byly proti zavalení zabezpečeny slabou výdřevou. Ruda se vyskytovala buď jako “žíla” v opuce v menších vrstvách, nebo ve větších valounech, takže se při dobývání používalo i střelného prachu. Ruda byla odvážena v kolečkách nebo vozících na povrch. Místy se dolovalo také v mělkých šachticích, z hloubky 8 - 10 m, odkud byla ruda vytahována ručními svislými rumpály v dřevěných okovech. V těchto okovech byli horníci také spouštěni do dolů. V místech vydatnějšího zrudnění dosahovaly dobývky až 40 m hluboko. Výdělek horníků byl malý, pohyboval se při úkolové práci mezi 16 - 20 krejcary.

Při těžbě se občas vyskytovaly i důlní plyny, kterých se horníci zbavovali vypalováním.

Posledním štajgrem byl Ignác Kozel, dřívější předák. Za svou práci dostával 10 zlatých měsíčního platu. Jednou týdně dojížděl na inspekci malenovických dolů inženýr z Bašky. V době, kdy bylo dolování v plném rozkvětu, měli se rolníci v Malenovicích dobře. Odváželi rudu do Bašky a od fůry dostávali 2 zlaté, což byl slušný výdělek.

Poslední provozovaná šachta, která měla bohaté zásoby rud byla “U Mlýnku”. Zastavením pecí v Bašce přestalo i plavení dříví po Satině a Ostravici do Bašky, kde se pálilo dřevěné uhlí.