Libčice

Libčice

těžba zlata

Oblast těžby zlata u Libčic nedaleko Nového Knína byla ve středověku uváděna jako Stará a Nová Kamlová, podle rudních pásem. Dobývky v té době dosáhly do hloubky až 200 m.

Novodobý rozvoj těžby zahájil roku 1912 podnikatel A. Silva-Taroucca (kromě jiného majitel průhonického panství). Po geologickém průzkumu starých prací zde byla vyhloubena nová hlavní těžní šachta, na kterou navazovaly laboratoře, úpravnu a huť. Těžní šachta otevírala důl na 5. patro a na ni navazující slepá šachta až na 7. patro, celkové do hloubky téměř 400 m. Těžba probíhala do roku 1923. Bylo vytěženo přibližně 8,6 kt rudniny a získáno 25 kg čistého zlata.

Další těžební práce na ložisku probíhaly v letech 1940 až 1945. V této době bylo vytěženo přibližně 16 kt rudniny a získáno přes 51 kg zlata.

Historii libčického ložiska uzavírá geologický průzkum v letech 1946 až 1957.

Zrudnění ložiska tvoří strmý rudní sloup o délce 250 až 350 m, hloubkově ukončený na kontaktu s granitoidy středočeského plutonu. Východní a západní ukončení rudného sloupu je dáno postupným vyklíněním křemenné žíloviny. Samotná Hlavní libčická žíla je tvořena masivním šedobílým křemenem a dosahuje mocnosti 20 až 30 cm, místy až 1 metr. Obsah zlata v žílovině je nepravidelný, při těžbě kolísal ve tříděné rudnině mezi 7 až 18 g/t. Odhadovaná zbytková kovnatost zásob ložiska činí 9,2 g/t.

V současné době je část areálu dolu (strojovna, kompresorovna, rozvodna) opuštěna a postupně zarůstá okolním lesem. Provozní budovy laboratoří a zázemí jsou částečně užívány, ale podstatná část se postupně rozpadá. Těžní šachta je zasypána. Jen některé objekty našly využití pro bydlení. Zase zde zaniká jedna památka na slavnou historii hornictví, kterou nezachrání ani v okolí zřízená naučná stezka.