DĚJINY DOLOVÁNÍ STŘÍBRNÝCH RUD V KUTNÉ HOŘE

Původní osada byla založena za Přemysla Otakara II. V její blízkosti vznikla u stříbrných dolů nová hornická obec, která se rychle rozrostla a v roce 1318 dostala od Jana Lucemburského první výsady královského horního města. Roku 1392 udělil Václav IV. městu znak.

Kde se na Kutnohorsku začalo prvně dolovat, nelze přesně zjistit, ale pravděpodobně to byl vrch Kuklík, Sulov a Kaňk. Na Kuklík poukazuje i pověst, podle které král Přemysl Otakar II. v roce 1278 vzal od těžních žentourů 500 koní a také řadu havířů do války a tím zapříčinil zatopení a zničení kolem 100 kuklických dolů.

Přibližně kolem roku 1280 byly v kutnohorských dolech nalezeny bohaté nálomy stříbronosných rud, což vyvolalo neobyčejný rozruch. Bohatství těchto dolů a velmi intenzivní rozvoj dobývání vyvolaly změny nejen hospodářské, ale i technické, právní a společenské.

Snahou všech panovníků Přemyslovského rodu bylo hospodářské a politické upevnění českého státu, který v té době určoval vývoj téměř celé Evropy. Zejména počátkem 14.století se hornictví stalo rozhodujícím výrobním odvětvím pro posílení hospodářského významu Českého království. Zdrojem hospodářské a politické moci byla hodnotná mince. Teprve poslednímu Přemyslovci, Václavu II., se podařilo dát pevné základy státnímu hospodářství. Aby mohl uskutečnit velmi naléhavou peněžní reformu, musel zrušit volný obchod se stříbrem a ražbu mincí, rozptýlenou po různých městech království a soustředit jí do jediné mincovny, kterou se stal Vlašský dvůr v Kutné Hoře.

Předpokladem pro tento záměr byla nutná úprava stávajícího horního práva, které bylo v roce 1249 stvrzeno králem Václavem I. a jeho synem Přemyslem v Jihlavě. Toto nejstarší horní právo neodpovídalo již na přelomu 13. a 14.století ani hospodářskému vývoji státu, ani vývoji hornictví. Proto kolem roku 1300 vydal král Václav II. Horní zákon, který mu umožnil uskutečnit i peněžní reformu v zemi a začal razit pražské groše o váze 4,2 g stříbra.

Václavovo Ius regale montanorum je dílem italského právníka Gozia z Orvieta za vydatného spoluautorství Václava II. a představuje vrchol historického vývoje horního práva. Na rozdíl od práva jihlavského, z něhož Václavův zákon vycházel, má Ius regale montanorum již charakter skutečného horního zákona. Tento zákon představuje nejstarší sbírku báňsko-právních zásad, předpisů a nařízení o těžbě vyhražených nerostů na území státu, o funkcích a pravomocech jak báňských zaměstnanců, tak i správních úředníků, o horních soudech a vedení sporů v horních záležitostech.

Toto horní právo je současně také nejstarším právem na světě se sociálními a pracovně-právními předpisy, nehledě i k normám, které je možno nazvat jako důlní bezpečnostní předpisy.

Tento Horní zákon se stal základem horního zákonodárství v řadě evropských i zámořských zemí. Václavův zákon platil v českých zemích téměř 600 let, byť s různými doplňky a modernějšími úpravami.

O významu Kutné Hory svědčí i její obléhání římským císařem Albrechtem, který se chtěl roku 1304 zmocnit Kutné Hory a stříbrných dolů. Zásluhou havířů, kteří zamořili řeku Vrchlici jedovatými hlinkami z kutnohorských dolů, bylo město zachráněno, když v Albrechtově ležení propukly otravy koní a vojáků. Byla to v podstatě první “chemická” válka.

Nejstarší doly byly pravděpodobně otevřeny v blízkosti kostela Všech svatých, kde se křížilo pásmo oselské a grejfské s nejmocnějšími a nejbohatšími žílami. Nejbohatší doly byly otevírány na území dnešního města a vznikaly koncem 13. a začátkem 14.století. V důsledku velmi intenzivní těžby se dostaly kutnohorské doly do větších hloubek, což si vynutilo vývoj důlní těžní a čerpací techniky na vysoké úrovni.

Kutnohorský rudní revír se rozprostírá na ploše téměř 36 km2 a vyskytuje se v něm celkem 10 až 14 žilných pásem. Zásadní význam pro těžbu rud mělo ale jen 7 rudních pásem a to v severní části revíru pásma rejzské, turkaňské, staročeské a kuklické, ve střední a jižní části pak pásma grejfské, oselské a roveňské. Dalšími a méně významnými pásmy byly skalické, gruntecké, hloušecké, nifelské, Alžbětino a štola Antonína Paduánského. V historických dobách byla těžba zaměřena hlavně na rudy stříbrné a měděné. Sporadická těžba v 19.století podnítila v druhé polovině 20.století průzkum na Pb-Zn rudy s obsahem stříbra a mědi, s jejich pozdější úspěšnou těžbou na dole Turkaňk.

Rudonosné území je tvořeno metamorfovanými a silně zvrásněnými horninami kutnohorského krystalinika, které bylo rozděleno do tří skupin.

Spodní šternbersko-čáslavská skupina je tvořena svorovými a dvojslídnými rulami, migmatity s vložkami amfibolitů, eklogitů, mramorů, erlánů a skarnů.

Střední kutnohorská skupina je budována svory, rulami a migmatity.

Svrchní malínská skupina v severní části revíru je členěna na svrchní ruly, centrální migmatity a spodní migmatizované ruly.

Výchozy uvedených hornin byly překryty sedimenty cenomanu a turonu při záplavě terénu mořem křídového stáří.

Hydrotermální zrudnění je karbonského stáří a je vázáno na severní část centrálního moldanubického plutonu. Kutnohorské rudní žíly jsou typickými kyzovými ložisky polymetalických rud s křemenokarbonátovou výplní žil a polymetalickou mineralizací - olovo, zinek, měď a stříbro.

Rudná pásma probíhají ve třech směrech. Nejvýznamnějšími jsou s-j struktury, z nichž ty, které se uklánějí k západu, jsou pravidelně mineralizovány, zatímco s úklonem k východu nejsou zrudněny. Struktury ve směru sv-jz s úklonem k severozápadu mají někdy velmi významné zrudnění. Nejméně výraznou skupinou jsou struktury se směrem sz-jv s nepatrným zrudněném.

Roku 1318 udělil Jan Lucemburský Kutné Hoře privilegium, podle kterého nesmělo být město ani zastavováno, ani zcizeno království Českému, což dokazuje opět vyjímečné postavení Kutné Hory mezi všemi městy v Čechách.

Koncem 14.století se Kutná Hora dostala do víru politických událostí, zásluhou německého patriciátu a mnohých cizích báňských podnikatelů, což zavdalo příčiny pro vyhraněný průběh husitské revoluce v městě. Ani Kutnohorský dekret, vydaný Václavem IV. roku 1409 ve prospěch Čechů na Universitě Karlově neuklidnil poměry ve městě. Husité, nejpočetněji zastoupeni prostými havíři, byli pronásledováni a házeni do šachet. Teprve Žižkovou vítěznou bitvou u Malešova roku 1424 byla Kutná Hora zbavena cizího patriciátu, jehož místo zaujal patriciát český.

O politickém významu města svědčí také volba Vladislava II. Jagellonského za čekého krále, která se konala roku 1471 ve Vlašském dvoře. V roce 1485 zasedal sněm Kutnohorský, na kterém bylo dosaženo dohody mezi ultrakvisty a katolíky. Za Vladislavova panování dosáhl hospodářský rozkvět města vrcholu.

Zvláštní skupinu kutnohorského patriciátu tvořili erckauféři, kteří vykupovali rudy od havířů. Byli zároveň podnikateli na dolech a v hutích a kromě toho mohli být i úředníky Horního úřadu nebo městské správy. Z této kumulace funkcí pramenilo vydírání havířů, kteří byli zvláště erckauféry okrádáni na cenách rud. Havíři žádali zákaz kumulace funkcí měšťanů, a když jim nebylo vyhověno, tak se v létě roku 1496 vzbouřili. Pod slibem, že budou vyslyšeni králem, odebrali se havíři do Poděbrad, kde jich bylo 10 popraveno, 2 byli převezeni na Křivoklát a tam popraveni a pouze jeden se zachránil, když se vzepřel katu.

Již ve 14.století dosáhly mnohé kutnohorské doly hloubky kolem 500 m, a to za pomoci celkem primitivní techniky. Podle dosažených hloubek lze usuzovat i na možnost, že doly byly založeny již dříve, než ve 13.století. Pro svislou dopravu u šachet se používaly těžní žentoury a u slepých šachtic ruční vrátky. Ruda se z dobývek dopravovala na krátké vzdálenosti v necičkách nebo v kožených pytlech. Důlní vozíky se používaly na některých dolech již před rokem 1475, přesto ale havíři používali raději kolečka. Teprve v polovině 18.století se uvažovalo o zavedení uherských huntů a kolejové dopravy.

Až do 60.let 16.století byl používán jednoduchý žentour s jedním lanem. O zdokonalení těžních žentourů se snažil hormistr Zikmund Kozel z Rizntálu. Snažil se o zavedení dvoububnových žentourů a žentourů s vyvažovacím řetězem.

Havířský pořádek byl organizací, která měla chránit havíře proti těžařům, erckauférům, městské radě a často i proti Hornímu úřadu. Pořádek podporoval nemocné havíře a havíře, kteří v důsledku úrazu na šachtě už nemohli pracovat. Samosprávná činnost spočívala v dozoru nad správným plněním povinností havířů vůči těžařům.

Kutnohorský havířský Pořádek byl jednou z nejstarších organizací v českých zemích. Jeho pečeť byla vyryta již v roce 1313. Pořádek měl i své příjmy, vyplývající z podílů na dolování v dolech Flašary a Kavčí hory. Z přebytků koupil Pořádek roku 1513 dům, nazývaný od té doby Havířským domem. pořádku patřila i poddanská vesnice Čepí, která vylepšovala zásobování havířů potravinami.

Přesto, že Pořádek měl sloužit havířům, obracel se často proti nim, protože patriciové dosazovali do představenstva Pořádku své stoupence. V roce 1803 byl kutnohorský pořádek zrušen současně s kaňkovským.

První hornický špitál v Čechách byl založen v Kutné Hoře již v roce 1324 a v roce 1489 byla v Kutné Hoře vytištěna česká bible.

Ve 13. a 14.století vynášela urbura králi 100 až 200 hřiven stříbra týdně. V době panování Václava II. činila roční těžba asi 10 tun čistého stříbra. Ve 30.a 40.letech 16.století začala těžba klesat, protože v té době byly opuštěny Oselské doly. Později se těžba, soustředěná hlavně na Staročeské pásmo, začala rychle zvyšovat a počátkem 17.století znovu upadat po opuštění Kaňku. Celkovou těžbu kutnohorského stříbra lze odhadnout na 2500 t.

Kutnohorské důlní mapy náležejí k nejstarším dochovaným mapám, ale i k nejdokonalejším památkám kutnohorského hornictví a představují nejdokonalejší soubor báňských map ze 16.století ve střední Evropě.

Nejstarší je mapa Poličanské štoly, pocházející asi z konce roku 1534. Na této mapě se již projevují téměř všechny zásady důlní kartografie a je pravděpodobně prvním známým dokladem o použití kompasových měřických tahů v důlně-měřické praxi.

Technicky nejdokonalejší je mapa Jiříka z Řásně z roku 1587 pro zarážku Panské šachty na Kaňku. Šachtou měla být zastižena sledná chodba Benátecké žíly v hloubce kolem 200 m. Měřický záznam tohoto vyměření odpovídá způsobem a obsahem měřickým deníkům 18.století. Až do ukončení likvidačních prací na dole Turkaňk v roce 1992 sloužila Panská šachta jako výdušná jáma dolu. Tato šachta a také mapa Jiříka z Řásně pomohly modernímu geologickému průzkumu a provozu při ověřování starých zatopených dobývek při znovuotevírání dolu ve 40.letech 20.století.

Těžba v revíru byla ukončena v roce 1992 zastavením dolu Turkaňk, který těžil měděné rudy.