DĚJINY DOLOVÁNÍ POLYMETALICKÝCH RUD V HOŘE SVATÉ KATEŘINY

Rudná ložiska objevili saští prospektoři na konci 13.století. Ti povolali v roce 1300 zkušené horníky z Míšeňska, aby sledovali první nalezenou žílu nazvanou “Nanebevzetí Panny Marie” (Himmelsfahrtergang). V souvislosti s tím byla založena malá osada. Podle pověsti dala nové osadě jméno dívka Kateřina, která při sečení trávy přesekla srpem drátek ryzího stříbra. Dříve se osada jmenovala Hallberg.

Dolování se postupně rozšiřovalo, byly nacházeny nové rudní žíly. K objevu nejbohatší žíly “Nikolaj” (Nikolaigang) došlo počátkem 16.století. Od té doby nastal bouřlivější rozvoj osídlování. Český král a později římský císař Ferdinand I. na přímluvu feudálního vlastníka jirkovského panství Šebestiána z Veitmile povýšil roku 1528 osadu na horní město. Pan Šebestián intenzivně vyhledával nová rudní ložiska a podporoval dolování obdobně jako Šlikové na Jáchymovsku nebo Pluhové na Slavkovsku. Nad Chomutovem vznikla hornická osada Hora sv. Šebestiána, rozvinulo se dolování v Místě, ve Výsluní i v dalších krušnohorských oblastech. V Hoře sv. Kateřiny byl ustaven koncem 16.století samostatný báňský úřad.

Krušnohorská rudní ložiska mají většinou podobu strmě uložených žil v krystalických horninách tvořících plášť velkého tělesa magmatických hornin v hloubce horského masivu. Rudní obsah žil je geneticky vázán na tento magmatický krb. V různé vzdálenosti od hlubinného tělesa se na příhodných místech vytvořila ložiska s charakteristickými kombinacemi různých kovových minerálů. Příhodnými místy byly hlavně pukliny, které pronikají rulovými horninami v nadloží i vlastním magmatickým tělesem granitoidní povahy. V malé vzdálenosti od magmatického zdroje se vytvořily polymetalické rudní žíly z vysoce temperovaných hydrotermálních roztoků obsahujících hlavně Pb, Zn, Ag, As, Au a některé další prvky. Vzdálenější pukliny bývají vyplněny méně horkými roztoky s obsahem Ba, F, Fe, Mn. Rudní minerály se nejčastěji vážou na křemen, méně často na kalcit.

V oblasti Hory sv.Kateřiny se v údolí horského potoka podařilo nalézt polymetalické žíly s obsahem stříbra. Stříbro bylo hlavním předmětem zájmu těžařů od doby nálezu až do 17.století. Mezi lety 1562 a 1589 je Hora sv. Kateřiny uváděna mezi nejbohatšími nalezišti stříbrných rud v Čechách.

Obdobné poměry byly též v oblasti Hory sv. Šebestiána. V sousední vrcholové horské oblasti a na strmém svahu Krušných hor v okolí Jezeří polymetalické žíly nalezeny nebyly, nýbrž jenom žíly křemene s obsahem hematitu nebo hematitické smouhy. Žíly u Moldavy nebo Blahuňova obsahovaly hlavně fluorit-barytovou mineralizaci s obsahem Pb, Zn, Cu, Ag, As. Žíly u Hradiště a Výsluní obsahovaly křemennou výplň s minerály Fe. Zvláštní odrůdou tekovýchto křemeno-železitých žil jsou žíly u Ciboušova a Domašína, na kterých se vyvinuly drahokamové odrůdy křemene, těžené kolem roku 1350 na obklady nejvýznamnějších interiérů na Karlštejně a v Praze. Ojediněle bývá zastižena i povrchová partie hlubinného magmatického tělesa. Pokud je taková partie ovlivněna hydrotermálními roztoky, bývá obohacena o minerály Sn, W, Bi, Mo. Takovými lokalitami jsou např. Cínovec nebo Krupka.

Koncem 16.století se v Hoře sv. Kateřiny začaly projevovat provozní potíže, jaké byly typické i pro ostatní těžené lokality. Relativně bohatší partie rudních žil nehluboko pod povrchem byly vytěženy. Bylo nutno jít do větší hloubky. Zde byl však zpravidla rudní obsah chudší, neúměrně stoupaly náklady na zřízení hlubších důlních pater a na odvodňování. Navíc se změnil i rudní obsah. Minerálů Ag ubývalo a směrem do hloubky spíše převládaly minerály Cu. Asi největší vliv na průběh dolování měly náboženské rozbroje mezi katolíky a evangelíky na počátku 17.století v době vlády Rudolfa II. a následující třicetiletá válka. Dolování ustalo s nuceným vystěhováním nekatolických horníků a ostatního evangelického obyvatelstva do sousedního Saska. Většina dolů se v té době zavalila a zatopila.

K novému oživení dolování došlo až kolem roku 1714 za panování císaře Karla VI. V Hoře sv. Kateřiny bylo v roce 1719 zahájeno hloubení nové vodotěžné jámy, která roku 1722 dosáhla největší hloubky dřívějších dobývek. Po odvodnění byly dobývky opět zprovozněny. Nové práce ale netrvaly dlouho, jen do roku 1766. Potom došlo k novému útlumu. Důlní díla byla jen udržována. bylo založeno nové 3.patro v hloubce 37 láter pod kdysi hlavní štolou Nikolai. V roce 1808 byly doly převedeny ze státní správy na obec, která je udržovala, aby neztratila privilegia horního města.

V roce 1851 se ustavilo nové těžařstvo, převážně z řad místních občanů, s cílem obnovit dolování. Jenže po úmrtí hlavního aktivisty a sponzora v roce 1858 došlo k opětnému útlumu a výmazu dolových měr hlavních dobývek Katharina Frisch Glück a Nikolai I, II a III.

V roce 1900 odkoupila dolové míry Mostecká uhelná společnost a provedla nový báňský průzkum na části žíly Nikolai a na žíle Gottfried. Dále vyčistila vodotěžnou jámu a prohloubila ji na úroveň 5.patra, tj. do hloubky 124 m pod úroveň dědičné štoly Nikolai. Výsledky ale nebyly nadějné. Rudní žíly směrem do hloubky chudly, hlavní sledovaná žíla se rozmrštila a zrudnění bylo nepravidelné. Dolování bylo opět ukončeno.

Není známo, zda nějakou hornickou činnost prováděly za 2.světové války německé úřady. Je potvrzeno, že německé orgány prováděly průzkum v širším okolí na nedostatkové suroviny.

Po ukončení 2.světové války staré krušnohorské doly v okolí Jáchymova, kde se vyskytovala uranová mineralizace, obsadila sovětská armáda jako “válečnou kořist”, Po roce 1948 nastala honba za dalšími nalezišti uranových surovin. Pozornost se soustředila hlavně do starých rudných revírů. V Hoře sv. Kateřiny v roce 1951 n.p. Jáchymovské doly vyzmáhaly dědičnou štolu Nikolai (Mikuláš) a z ní odbočující štolu Kateřinu. Průzkum na uranové zrudnění dopadl negativně a štoly byly opuštěny.