DĚJINY DOLOVÁNÍ POLYMETALICKÝCH RUD NA KŘÍŽOVÉ HOŘE U JIŘETÍNA POD JEDLOVOU

O zdejším podzemním bohatství se často hovoří již ve starých spisech. První vážné pokusy o těžbu spadají do roku 1474, kdy 12. června dala saská knížata Arnošt a Albrecht svolení Janu Kellerovi, aby na tolštějnském panství a přilehlých kopcích doloval a rýžoval zlato. Toto povolení bylo vydáno na dobu tří let. Výtěžek měl být odváděn do knížecí komory a jmenovanému vypláceno 15 grošů z každého zlaťáku získaného zlata. Již před ním bylo vydáno podobné povolení jiným prospektorům, rovněž s tříletou lhůtou.

Také nástupci těchto knížat mělo pochopení pro těžbu. Král Vladislav dal v Kutné Hoře 28. července 1484 svolení vrchnímu maršálkovi Hugoldovi ze Schleinitz a jeho synům, že mohou na panství tolštejnsko-šluknovském provádět veškeré dolování, a to na dobu 15 let. Po tuto dobu byli jmenovaní osvobozeni od všech poplatků a dávek královské koruně a sám Hugold byl jmenován vrchním důlním. Kutnohorský mincmistr zde nesměl zasahovat do najímání havířů. Nálezy rudy byly ale hodně slabé.

O 25 let později, 30. března 1509, zapůjčil král Vladislav toto právo dalšímu potomku rodu saských knížat, Jiřímu ze Schleinitz. Doba dolování byla prodloužena na 20 let. Byla hledána nová naleziště, pozornost byla zaměřena hlavně na oblast Křížové hory a Jedlové. Roku 1539 byla zahájena na severním svahu Křížové hory ražba štoly svatého Kryštofa. V letech 1548 - 53 bylo východně od Křížové hory bylo vybudováno hornické městečno St. Georgensthal. Bylo pováno 150 hornických rodin z pohoří Haarzu a západně od města otevřeny nové doly. Těžil se hlavně galenit a chalkopyrit. Jiřího syn Kryštof založil šmelcovnu. Ale i přes veškerou snahu byly výnosy z dolování malé a po smrti Jiřího veškeré dluhy přešly na jeho nástupce. Ti byli nuceni v únoru 1587 prodat své panství Jiřímu Mehlovi ze Střelic. Těžba byla nerentabilní a nakonec způsobila krach jeho syna Baltasara Mehla.

Roku 1599 byl Jiřetín a okolí těžce postiženo morem. Zmínka pastora Schönfeldera z roku 1612 při zasvěcování kostela říká, že v jiřetínských dolech se doluje jen nepatrné množství rudy. Po čase ale dochází k novému rozmachu těžby a ve 20. letech dosahuje svého vrcholu. Roku 1620 zde byly dobývány rudy s obsahem stříbra 624 - 1250 g Ag/t a se 4 - 14 % mědi.

Během třicetileté války dolování v Jiřetíně úplně ustalo, obnoveno bylo až ve druhé polovině 17. století malými těžaři. Brzy ale byly tyto pokusy ukončeny.

Další zprávy pocházejí z roku 1750, kdy byla obnovena těžba ve štole svatého Kryštofa. Spolek těžařů se ale zadlužil a těžba byla ukončena roku 1756. Roku 1782 založil Jan Hennevogl z Edenburka důlní společnost a povolal havíře z Kutné Hory. Nechal vyzmáhat všechny štoly a založil štolu svatého Jana Evangelisty. Důlním mincmistrem byl jmenován A. Donath, který celou historii dolování popsal. V tomto období bylo vytěženo 20 věder stříbra. Před koncem století byla těžba pro malý výnos zastavena. Podle zachované listiny z 1.7.1800 doporučoval soudní aktuár E. Pschorn znovuotevření štoly svatého Jana Evangelisty a popsal celý tehdejší stav dolů. Průzkum ukazoval 1 - 4 loty mědi v rudách, přesto byl důl roku 1804 opuštěn a část provozních budov zbořena.

Neúspěšné pokusy o otvírku následovaly i ve třicátých letech 19. století. Poslední pokus byl podniknut roku 1881 ve štole svatého Jana Evangelisty, která byla nazvána Frischglück-stollen. Výsledky průzkumu ale nesplnily očekávání.

Roku 1883 byla ustavena Jiřetínská společnost pro dolování rud, potvrzená důlním hejtmanstvím v Praze. Byly jí vyměřeny 3 důlní míry - svatá Helena, Veronika a Marie-Antoinetta. Společnost zaměstnávala 28 havířů. Nálezy rud byly ale velmi malé a tak byly doly v roce 1910 definitivně opuštěny.

Dne 1. května 1935 zpřístupnil Spolek pro cizinecký ruch společně s Horským svazem v Jiřetíně štolu svatého Jana Evangelisty. Vchod býval za Wormovou továrnou na výrobu a barvení sametu (dříve huť, dnes kravín). Prohlídka trvala 1,5 hodiny a vedl jí průvodce v dobové hornické uniformě, chodby byly osvětleny kahany.

V 50. letech používalo štolu JZD jako sklad. Pro zchátralost a hrozící sesuvy byl vchod později zasypán. Na místě vchodu stál cihlový domek s nápisem, že je tu vchod do štoly Nového štěstí Jiřetínských rudných dolů.

Od té doby zde byl prováděn průzkum v letech 1968 a 1985. V roce 1989 zahájil Mineralklub Varnsdorf společně s klubem varnsdorfských ochránců přírody pod vedením pana B.Flekny rozsáhlé průzkumné a přípravné práce pro opětovné zpřístupnění pro turisty.