DĚJINY DOLOVÁNÍ FLUORITU V REVÍRU JÍLOVÉ - SNĚŽNÍK U DĚČÍNA

Nejstarší zmínky o nálezu fluoritu v blízkosti ložiska Jílové-Sněžník pocházejí od Hibsche z roku 1906 a Michela z roku 1913. Jednalo se o kusový čirý a bledě fialový fluorit, též hustě páskovaný, vrstevnatý, strukturou podobný vřídlovci, vyplňuje trhliny a žíly u Jílového a Modré, severně pod svahem Holého vrchu. Žíly jsou vyvinuty ve spodnoturonském kvádrovém pískovci. Poblíž místa “Unter der Wand” (“Pod stěnami”) tvoří žíly až 20 cm mocné, složené ze stébelnatých bledě fialových až bezbarvých jedinců, místy proniká i do pískovců. Tvoří též drobné krystaly.

V bezprostřední blízkosti fluoritového ložiska není známa historická báňská činnost. Do 16. a 17.století spadá nepříliš rozsáhlá těžba železných rud u obce Sněžník. Na pravém břehu Jílovského potoka je uváděna těžba nekvalitního hnědého uhlí.

Popisy nálezů z 1.poloviny 20.století byly podkladem pro průzkum prováděný počátkem 50.let. Východně od místa “Pod stěnami”, jižně od obce Sněžník, byly v rámci povrchového průzkumu zjištěny fluoritové žíly č.1 - č.5, příslušející ŽU č.1. ŽU č.1 byl otevřen štolami č.0 a č.1. Hloubkový vývoj byl ověřován ze slepé jámy do úrovně 60 m pod štolové patro. Tři roky po zahájení těžby zde byly práce přerušeny a důl byl opuštěn. Druhá polovina 60.let znamenala další rozvoj průzkumu fluoritových ložisek. Na základě povrchových prací byly jižně od ŽU č.1 nalezeny další fluoritové žíly. Provádění průzkumu značně komplikovaly na celém ložisku kvartérní sutě, jejichž mocnost dosahuje i více než 5 m. Velká mocnost sutí a nedostupnost vhodné vrtné techniky znemožňovaly vrtné práce, byly zde kopány pouze rýhy a hloubeny šachtice. V druhé polovině 60.let následovala báňská otvírka ŽU č.2 štolou č.2. V úrovni štolového patra byl ověřen velmi složitý systém ŽU, tvořeného žílami č.6, 7, 7A - 7E, 8 a 9. Žíly č.8 a 9 nebyly v první etapě báňské otvírky ověřovány na štolovém patře. Hloubkový vývoj centrální části ŽU č.2 byl z úrovně štolového patra ověřován s údajně negativním výsledkem podzemní šachticí. V úrovni štolového patra byly raženy sledné chodby a ověřovací překopy.

Počátkem roku 1968 byl ŽU č.2 v úrovni štolového patra převzat těžební organizací Rudné doly n.p. Příbram, závod Sobědruhy. Na ložisku byly prováděny přípravné práce, v rámci těžebního průzkumu byl ověřován vertikální vývoj jednotlivých žil.

V rámci těžebního průzkumu byly počátkem 70.let provedeny podzemní maloprofilové vrty, na rozdíl od původní podzemní průzkumné šachtice nevyloučily možnost hloubkového pokračování mineralizace. Na jejich základě byla vyražena úpadnice do úrovně -10 m a byl potvrzen hloubkově příznivý vývoj ŽU. Směrný rozsah žil byl ověřován slednými chodbami doplňovanými překopy na ověření plné mocnosti žil a mineralizovaných zón. V bilančním vývoji byla ověřena i žíla č.8, známá dosud pouze z povrchových prací. Průzkumné práce v rámci těžební organizace pokračovaly v 70.letech prohloubením původní průzkumné šachtice do úrovně patra -25 m. Rozfáráním patra -25 m byly získány významné poznatky o charakteru mineralizace. Vzhledem k nekontrastnímu charakteru mineralizace byla otvírka patra prováděna kombinací sledných chodeb, směrných chodeb a ověřovacích překopů. V rámci nepříliš rozsáhlého vrtného průzkumu z patra -25 m byl ověřován vývoj centrální části ŽU.

Přes ne zcela přesvědčivé výsledky vrtného průzkumu bylo rozhodnuto o rekonstrukci původní průzkumné šachtice Š-61. Následně byla šachtice prohloubena po rozhraní spodní turon - cenoman, propojena s patry -10 m a -25 m a v úrovni -55 m bylo zaraženo průzkumné patro. Nekontrastní fluoritová mineralizace, známá zejména z patra -25 m, byla hlavním důvodem odlišné otvírky patra. Ražba centrálního směrného překopu probíhala zhruba ve směru, odpovídajícímu generelnímu směru žilných struktur. Ze směrného překopu byly raženy v pravidelných intervalech jižním i severním směrem průzkumné překopy za linie předpokládaného okraje mineralizované zóny. Obsah fluoritu byl ověřován zásekovými vzorky. Vzorkování probíhalo v nepřerušených řadách v metrových segmentech po obou bocích překopů s vyjímkou úseků s jílovými sedimenty v jižní části patra a metamorfovanými horninami v severní části patra. Provedené práce potvrdily pokračování mineralizace do úrovně patra -55 m a ověřily existenci zakleslých ker spodnoturonských křemenných pískovců s fluoritovou mineralizací.

V rámci povrchové výstavby provozu Jílové byly před ústím štoly č.2 provedeny hydrovrty s cílem zajistit zdroj vody pro sociální zařízení. Vrty neověřily zdroj vody, avšak v hloubce asi 100 m pod povrchem zastihly rozhraní sedimentů středního a spodního turonu. V křemenných pískovcích spodního turonu byla zjištěna fluoritová mineralizace. To naznačuje možnost existence dalších slepých fluoritových žil jižně od ŽU č.2.

Na štole č.2 byl prodloužen štolový překop severním směrem, byla přefárána žíla č.5, příslušející ŽU č.1. V úrovni štoly č.2 je tvořena pásmem s nízkými obsahy fluoritu, ražbou komína byl ověřen příznivý vývoj žíly těsně pod patrem -30 m na štole č.1.

V 70.letech pokračoval povrchový průzkum fluoritového revíru východně od ŽU č.1 a č.2. Jižně od obce Sněžník byly ověřeny žíly č.10A a č.10B, příslušející ŽU č.3. V úrovni štoly č.3 byla zjištěna poruchová pásma bez fluoritové mineralizace, spodní okraj mineralizace byl ověřen mezipatrem +10 m. V intenzivně rozpukaných křemenných pískovcích tvoří fluorit nesouvislé polohy v otevřených kavernách mezi deskami pískovce. Průzkumnou organizací bylo ložisko předáno, další průzkum těžební organizace již neprováděla. Během likvidačních prací v 90.letech byla štola uzavřena.

Na průzkumné práce v oblasti ŽU č.3 navazoval průzkum ve východní části revíru. Na povrchu byly zjištěny žíly ŽU č.4. Podloží balvanitých sutí tvoří v oblasti ŽU č.4 zejména jílovito-písčité sedimenty, které nejsou příznivé pro vznik fluoritové mineralizace. Bezprostředně pod sutěmi byla zastižena fluoritová mineralizace pouze tam, kde křemenné pískovce spodního turonu vystupují k povrchu. Vzhledem k očekávanému malému směrnému a hloubkovému rozsahu žil a vzhledem k morfologii terénu byla zvolena otvírka úpadně štolou č.4, z níž je ražen kolmo na předpokládaný směr žil patrový překop. po nafárání hlavní žíly č.14 byla zahájena ražba sledné chodby. V centrální části ŽU byly raženy v nepravidelnývh intervalech překopy jižním směrem. po přefárání žíly překopy byl průzkum prováděn slednými chodbami. V částech ložiska, kde neumožňovaly složité báňsko-geologické podmínky ražbu sledných chodeb, byly vyraženy paralelně s žílou směrné chodby, z nichž byly raženy ověřovací překopy. Nejednotný způsob ověřování vývoje žil v prvních průzkumných etapách způsoboval následně značné problémy při provádění těžebního průzkumu a přípravných prací těžebních organizací.

Vertikální vývoj jednotlivých žil byl ověřován ojedinělými podpovrchovými vrty, fluoritová mineralizace vyznívá na rozhraní křemenných a jílovito-písčitých sedimentů spodního turonu. Vzhledem k nedostatku dat byl průběh rozhraní na jednotlivých žilách interpretován jako poměrně pravidelně subhorizontální. Nadmořská výška rozhraní se v důsledku poklesové stavby území liší na jednotlivých žilách a směrem k jihu leží rozhraní v nižších polohách.

Po převzetí štol č.4 a č.5 těžební organizací bylo zahájeno báňské ověřování vertikálního vývoje. Značně složité báňsko-geologické podmínky na ŽU neumožňovaly ražbu komínů přímo v žilách. Ražba probíhala většinou v podloží žil a vývoj žil byl ověřován překopy z komínů. Pouze ve vyjímečných případech byly raženy komíny přímo v žíle. Bylo prokázáno, že oproti původním předpokladům průběh rozhraní křemenné pískovce x jílovito-písčité sedimenty je ve směru žil značně nepravidelný.

Současně s ověřováním vertikílnáho vývoje žil byl dokončován průzkum směrného rozsahu významnějších žil ražbou ověřovacích překopů ze směrných chodeb a v menší míře také ražbou směrných chodeb. Bylo prokázáno směrné pokračování hlavní žíly západním směrem a byla zjištěna řada odžilků hlavních žil.

V průběhu prováděných průzkumných prací v úrovni štoly č.4 byla zahájena ražba štoly č.5 v nadmořské výšce o 80 m nižší, než je patro štoly č.4. Cílem průzkumných prací bylo ověření hloubkového vývoje jednotlivých žil jednak v bazálních křídových sedimentech, jednak v podložním krystaliniku. V průběhu ražby bylo zjištěno, že fluoritová mineralizace nepokračuje v příznivém vývoji v metamorfovaných horninách, nepříliš rozsáhlá fluoritová mineralizace byla zjištěna pouze ve spodněturonských sedimentech a krách, zakleslých pod úrovní štoly č.5. Fyzikálně-mechanické vlastnosti hostitelských hornin nejsou příznivé pro tvorbu průmyslově významné mineralizace. Dostatek informací o vývoji žil mezi štolami č.5 a č.4 nepřinesly ani dva komíny, z nichž jeden byl vyražen až na úroveň štoly č.4.

Vzhledem k nepříliš přesvědčivým výsledkům geologicko-průzkumných prací v úrovni štoly č.5 byl zpracován projekt otvírky dalšího průzkumného horizontu. Zarážkový bod štoly č.6 (Milan) byl zvolen 30 m pod štolovým patrem štoly č.4 tak, aby byla ověřena fluoritová mineralizace na rozhraní křemenných pískovců a jílovito-písčitých sedimentů. Štolou č.6 byly ověřovány slednými chodbami, překopy a částečně vrtnými pracemi jednotlivé žíly. Značně složité geologické podmínky, zvláště ve východním křídle štolového patra, přinášely problémy při ražbě důlních děl. Intenzivně drcená pásma pískovců znemožňovala dokončit ražbu části průzkumných děl. V rámci těžební organizace byl prováděn následně průzkum směrného rozsahu jednotlivých žil. Vertikální vývoj žil mezi štolami č.6 a č.4 byl sledován komíny, raženými jednak přímo v žíle, jednak překopy z komínů ražených obvykle v podloží žil. V průběhu ověřování vertikálního vývoje některých žil se prokázalo, že příznivý vývoj je přerušen polohou Jílovito-písčitých sedimentů. Žilná trhlina je v nepříznivých podmínkách vyplněna jílovými minerály, úlomky hornin a slabě úlomky žíloviny.

V oblasti ŽU č.4 vystupuje do popředí významný geologický jev, spojení pseudokrasových dutin s fluoritovou hydrotermální mineralizací. V průběhu báňských prací byly zjištěny na jednotlivých žilách rozsáhlé dutiny. Byly prokázány jejich délky až okolo 150 m, výšky do 30 m a šířky do 10 m. Dutiny mají obvykle tvar nepravidelných lichoběžníků. V dutinách, vzniklých neúplným vyplněním, tvoří fluorit až několik dm mocné kůry na nadloží i podloží žilné trhliny. Lokálně v místech zúžení žilné trhliny dochází k uzavření a případnému znovuotevření prostory. O tom, že část dutin byla původně vyplněna jílovými minerály, svědčí přítomnost jílových minerálů v poslední vrstvě fluoritu a místy částečně zachovalé povlaky jílových minerálů na stěnách dutin. Na proudění vody v dutinách ukazují zachovalé korozní žlábky o průřezu řeckého písmene omega v kůrách fluoritu. Dokladem kolísání vodní hladiny v dutinách jsou zachované hladinové čáry na stěnách. Uvedené dutiny mají tvar čoček, dlouze protažených v horizontálním a vertikálním směru.

Po obnovení tektonických pohybů dochází k drcení žilné výplně i okolních hornin a vypadávání bloků žíloviny či horniny do volných prostor. Dna dutin jsou zaplněna uvolněným materiálem, stěny obvykle kopírují stěny původních žilných trhlin. Strop dutin je značně nepravidelný. Nadložní a podložní stěny dutin jsou porušeny otevřenými horizontálními a subhorizontálními trhlinami, zasahujícími i více než 2 m do nadloží či podloží. Šířka dutin obvykle odpovídá mocnosti žil, při porušení okoložilných hornin bývá i několikanásobně větší. Při uvolňování žilné výplně na dnech převládají bloky fluoritové žíloviny.

Morfologie dutin je značně členitá jak v podélném, tak i příčném směru. Dutiny zasahují až zhruba 20 m nad štolový horizont a okolo 15 m pod patro. I v dutinách, jejichž dna jsou vyplněna bloky pískovců či žíloviny, byly zjištěny další volné prostory pod zaklíněnými bloky. v některých dutinách byly umístěny pozorovací body ke sledování recentních pohybů. Během zhruba 10 let činnosti těžební organizace na ŽU nebyly pohyby zaregistrovány.

Na ložisku lze rozlišit dvě samostatná období těžby. první období bylo krátké, těžba probíhala na ŽU č.1 v letech 1955 - 1957. V druhé polovině 50.let byl báňsky otevřen pouze ŽU č.1 štolou č.1 na štolovém patře. Byla zde situována slepá jáma, z níž byla otevřena patra -30 m a -60 m. Těžba probíhala pouze nad štolovým patrem. Okolí žil bylo podrcené a fluoritová žilná výplň rozpadavá. Na žílách se často vyskytovaly volné prostory, vzniklé po vypadání fluoritové výplně. Bylo zde vytěženo 7900 t fluoritové rubaniny.

Druhé období těžby bylo zahájeno v roce 1968 po převzetí ŽU č.2 těžební organizací. Rozfárán byl pouze štolový horizont štoly č.2. Nejprve byly provedeny nutné přípravné práce: ražba komínů ze štolového patra směrem k povrchu, podrubání na těžebních blocích a vybudování sýpů. V následujících letech byly v rámci přípravných prací a prací těžebního průzkumu dokončovány sledné chodby mezi ověřovacími překopy. Značné problémy, které přetrvávaly po celou dobu těžby, spočívaly v nekontrastním charakteru mineralizace. Klasická páskovaná či brekciová výplň jednotlivých žil byla obvykle doprovázena v nadloží i podloží mineralizací impregnační. Fluorit bělavý či světle žlutý tvořil tmel okolních křemenných pískovců stejné barvy. Obsahy v okoložilných horninách dosahovaly hodnot, které umožňovaly jejich těžbu. Makroskopicky určit ůseky s průmyslově významnými obsahy fluoritu vyžadovalo velké zkušenosti pracovních osádek, protože nebylo technicky možné zjišťovat operativně obsahy pomocí chemických analýz.

Směrem do hloubky se zvyšuje podíl jilových minerálů v křemenných pískovcích. V důsledku toho splývají postupně jednotlivé žíly v mineralizovaná pásma, tvořená zejména impregnačním typem mineralizace. Rozsah průmyslově významných obsahů fluoritu v mineralizovaných pásmech bylo nutno zjišťovat v rámci otvírky pater -10 m, -25 m a -55 m zásekovými vzorky. Těžební bloky pak byly určovány na základě chemických analýz jako složité mnohostěny mezi jednotlivými patry. Tomu pak byly přizpůsobeny dobývací metody.

V 70.letech byl prodloužen štolový překop štoly č.2 severním směrem. Byla přefárána žíla č.5, ověřená v úrovni patra -30 m ze slepé jámy na štole č.1. Na štolovém patře štoly č.1 nebyla žíla ověřována, protože vychází na povrch těsně před ústím štoly. po vyražení komína mezi štolovým patrem štoly č.2 a patrem -30 m byly v úrovni patra -30 m provedeny přípravné práce. Žilnou výplň tvořily bloky fluoritu, volné prostory byly vyplněny jilovými minerály. Značný podíl jílových minerálů komplikoval provádění trhacích prací. Nasledně byly zásoby mezi patrem -30 m a povrchem vytěženy.

V průběhu 70.let byla převzata do těžby štola č.3. Vzhledem ke složitým báňsko-geologickým podmínkám, malému množství fluoritové suroviny a střetům zájmů nebyla na štole těžba zahájena.

Počátkem 80.let byl průzkumnou organizací dokončen na ŽU č.4 báňský průzkum v úrovni štoly č.4. Z hlediska obsahů fluoritu v žilné výplni, které dosahovaly ve vypočtených geologických blocích i více než 70 % CaF2 a nepřítomnosti škodlivin se jednalo o perspektivní těžební provoz. Ke komplikujícím faktorům patřily lokálně malé mocnosti žil a zejména pseudokrasové dutiny.

Přes příznivé monominerální složení rubaniny z ložiska Jílové-Sněžník byla těžba poměrně nízká. Hlavní důvody spočívaly hlavně ve složitých geologických podmínkách. Negativně se také na výši těžby projevovalo rozhraní mezi křemennými pískovci, v nichž byla fluoritová mineralizace vyvinuta a jílovito-písčitými nadložními sedimenty bez mineralizace. Při zastižení rozhraní docházelo v krátkém čase k prolomení stropů dobývek a k jejich zavalování.

Před těžbou na ŽU č.4 vyvstala otázka výběru dobývací metody vhodné v úsecích s pseudokrasovými dutinami. Přes značné úsilí nebyl nalezen způsob, jak v předstihu ověřit výskyt a rozsah dutin. Dutiny na žilách jsou rozmístěny nahodile, nebyla zjištěna žádná závislost jejich výstytu ani ve vertikálním, ani horizontálním směru. Značně rozmanitá je i velikost dutin, od několika m3 do několika tisíc m3. Bylo zjištěno, že dutiny velkých šířek se nevyskytují v jílovito-písčitých sedimentech, směrem do hloubky jsou dutiny zasucené či vyplněné jílovými minerály. Jako prakticky nemožná se ukázala těžba v dutinách, kde došlo k postmineralizačním pohybům. Během těchto pohybů došlo k extrémnímu tektonickému postižení vlastní žilné výplně a okoložilných křemenných pískovců. Volné bloky žíloviny a hornin neumožňovaly v dutinách bezpečné provádění trhacích prací, ani pohyb osob. Vzhledem k nemožnosti předvídat výskyty dutin nebylo téměř na ŽU využíváno dovrchních dobývacích metod.

V omezené míře probíhaly těžební práce nad štolou č.6. Na rozdíl od vyššího horizontu štoly č.4 se na žílách prakticky nevyskytovaly rozsáhlé dutiny. V jižní části štoly však komplikovaly těžbu rozpadavé kaolinické pískovce v nadloží a podloží relativně pevnější fluoritové žíloviny. V severní části štolového patra byly jednotlivé žíly a jejich okolí silně tektonicky porušené. Poloha jílovito-písčitých sedimentů v souvrství spodnoturonských křemenných pískovců mezi štolami č.6 a č.4 přerušovala souvislý vývoj fluoritových žil. V tomto horizontu byla žilná trhlina obvykle vyplněna jílovými minerály s ojedinělými úlomky žíloviny. Za značných komplikací probíhala těžba v úsecích, kde byly nadložní a podložní pískovce podrcené v šířce několika metrů. Intenzivně podrcená byla i fluoritová žílovina.

Při ražbě průzkumných a přípravných komínů v západní části štoly č.6 bylo zjištěno, že krátce po vyražení komínů dochází k rozvolňování horninových bloků. Až 1 m mocné desky křemenných pískovců postupně vyjížděly po subhorizontálně uložených, maximálně 1 - 2 cm mocných, zvodnělých vrstvách jílových minerálů směrem k jihu do volného prostoru v komínech. Jílové proplástky pravidelně rozdělovaly souvrství jemnozrnných pískovců.

Stejně jako na dalších ložiskách vycházela volba vhodných dobývacích metod z úložných poměrů žil. Vývoj dobývacích metod ovlivňovala na ložisku i dostupnost vrtací a další techniky. Poměrně málo informací se zachovalo o použitých dobývacích metodách na ŽU č.1 v letech 1955 - 1957. Ze zachované dokumentace lze soudit, že byla používána prakticky jen skládková dobývací metoda. Vrtné práce se při těžbě skoro nepoužívaly. Fluoritová žílovina v tektonicky postiženém horninovém masívu byla značně rozsýpavá, a tak byly pro rozpojování používány hlavně “přílože”. Důvodem byla vyšší bezpečnost osádky a menší druhotné porušení okolních hornin.

V oblasti ŽU č.2 byla zahájena těžba s využitím klasické skládkové metody. Osová vzdálenost okrajových komínů dobývek se pohybovala od 15 do 50 m, osová vzdálenost sýpů byla maximálně 5 m. Nad slednou chodbou bylo nejprve vyraženo podrubání, umělý strop se sýpy byl vybudován z kulatin. Dobývací metoda byla používána při mocnostech do 3 m. Jeden z okrajových komínů byl vyražen v předstihu na povrch (později na vyšší patro), druhý byl ražen souběžně s postupem těžebních prací. Výška manipulační prostory mezi rubaninou a čelbou dobývky byla regulována průběžně odpouštěním, po vydobytí celého výškového rozsahu mineralizace byla všechna rubanina odtěžena sýpy.

V úsecích s pevným nadložím a podložím žil, strmým uložením a vertikálním rozsahem mineralizace do 15 m byla použita skládková metoda bez výpustného systému. Rubanina byla postupně sestřelována na počvu sledné chodby, po dosažení horního okraje mineralizace byla čelba dobývky zajištěna výstuží proti pádu hornin. Odtěžování bylo prováděno následně důlními nakladači s dálkovým ovládáním, kdy obsluha nakladače byla kryta proti pádu horniny stropem chodby nebo výstuží. Před zahájením vlastních těžebních prací bylo nutno na sledné chodbě vybudovat koleje tak, aby byl následně umožněn pohyb nakladače. Touto metodou bylo možno těžit i mocnosti nad 3 m, šíře odtěžovací sledné chodby byla určena dosahem nakladače. Při větší mocnosti mineralizace byla použita modifikovaná metoda: dobývání na skládku s odtěžovacími překopy. Z původní sledné chodby byly do nadloží či podloží vyraženy budoucí odtěžovací překopy s osovou vzdáleností obvykle 4 - 5 m. Délka překopů přesahovala o 3 - 4 m okraj mineralizace. Čelby překopů byly paralelně se slednou chodbou propojeny dopravní chodbou. V překopech a sledné bylo vybudováno kolejiště. Sledná chodba byla rozšířena na plnou mocnost. Žílovina byla sestřelována na počvu sledné chodby. Vrtací práce byly prováděny buď vrtacími kladivy (při menších mocnostech) či byly při větších mocnostech vrtnými soupravami odvrtány a odstřelovány vrtné vějíře na plnou mocnost a plnou výšku fluoritové mineralizace. Po rozpojení žíloviny v celé dobývce byla rubanina pomocí důlních nakladačů s dálkovým ovládáním odtěžena. Při odvrtávání vrtných vějířů se buď zvyšovalo znečištění nebo snižovala výrubnost. Důvodem byl nepravidelný průběh nadložní a podložní fluoritizace vůči okolním horninám, což neumožňovalo konstruovat přesnější vrtná schémata. Značné komplikace způsoboval úklon mineralizovaných zón. Osy rudních sloupů upadají pod úhlem 35 - 45o k východu. Západní okraje těžebních bloků pak bylo nutno i při větších mocnostech rozpojovat pomocí vrtacích kladiv.

V oblasti ŽU č.1 a č.2 byl vertikální vývoj fluoritových žil směrem k povrchu omezen sutěmi. Po vytěžení bilančních úseků ŽU č.1 se vytvořily na povrchu dlouhé úzké propadliny, jejichž vznik bezprostředně navazoval na ukončení těžebních prací. Způsob provádění trhacích prací při poměrně malých mocnostech žil příliš neporušoval svisle deskovitě odlučné okoložilné horniny, a proto nedocházelo z zavalování propadlin. ŽU č.2 je tvořen značně složitým systémem žil a odžilků na relativně malém prostoru. Původní dobývky nad štolovým patrem dosahovaly spodního okraje suti, vznikaly tak otevřené prostory na povrchu. Při další těžbě prostorově sblížených žil se propadliny na povrchu v severojižním směru rozšířovaly v důsledku prolamování málo mocných celíků mezi žilami. Při těžbě pod úrovní štolového patra byly obvykle ponechány podchodbové celíky. Postupně dochází k jejich prolamování a propadliny se prohlubují. V jižní části ŽU č.2 končila v některých případech fluoritová mineralizace na rozhraní křemenné pískovce x jílovito-písčité sedimenty. Krátce po ukončení těžebních prací zde docházelo k prolomení stropů dobývek a zavalování volných prostor sedimenty či jílovci. V důsledku pokračování rozvolňování horninového masívu nelze v budoucnosti vyloučit vznik dalších propadlin na povrchu. Vzhledem k větším těženým mocnostem a těžbě prostorově velmi sblížených žil mají propadliny, na rozdíl od ŽU č.1, eliptický tvar se šířkami až 10 m.

Ze značně odlišných podmínek je třeba vycházet při volbě dobývací metody na ŽU č.4. Pro tuto oblast jsou charakteristické pseudokrasové dutiny nad úrovní štoly č.4. V severní části ŽU byla krátce nafárána žíla č.16. Je představována pásmem žilek o mocnosti do 10 cm bez rozsáhlejších dutin. Na žíle byly zahájeny těžební práce a zásoby byly vytěženy klasickou skládkovou metodou. Těžba pokračovala na žíle č.15 východně od hlavního patrového překopu modifikovanou skládkovou metodou. Ražbou komínů byl prokázán poměrně malý vertikální rozsah žíly a nepřítomnost větších dutin. S ponecháním asi 3 m vysokých celíků byly raženy na celou směrnou délku bloku chodbice. Po jejich dokončení byly celíky navrtány a sestřeleny. Na sledné chodbě pak byla postupně “z pole” demontována výstuž a uvolněná rubanina odtěžována.

Těžba v dalších částech ŽU č.4 nad štolovým patrem štoly č.4 byla ovlivněna přítomností dutin. Pro těžbu byly zvoleny části žil, kde nebyly očekávány volné dutiny. Obvykle středový komín dobývky byl vyražen přímo v žíle a po dosažení horního okraje byla zahájena těžba. Pro zajištění bezpečnosti pracovníků byla použita metoda sestupného plástvování na zával. Stropy dobývky se zajišťovaly výstuží.

V úseku mezi štolou č.6 a č.4 se při těžbě se používala metoda sestupné plástvování a skládkové dobývání.

V závěru těžby na ložisku byla získávána část těžby selektivním ručním vybíráním. Celkový objem ručně vybrané rudniny nebyl velký.

Těžba byla ukončena k 1.1.1994. Od roku 1968 bylo vytěženo ze ŽU č.2 a č.4 zhruba 195 kt fluoritové rubaniny, za celou dobu těžby bylo vytěženo z ložiska 203 kt rubaniny. Od počátku průzkumných prací bylo na ložisku vyraženo 21 041 m důlních chodeb.

Všechna důlní díla, ústící na povrch byla likvidována zásypem. Na štole č.4 je zachován portál s mřížovými vraty, umožňující přístup k pseudokrasovým dutinám.