DOLOVÁNÍ CÍNOVCE V HŘEBEČNÉ U ABERTAM V OBDOBÍ OD 18. STOLETÍ DO ROKU 1945

Stručný popis ložiska a hornických prací

Cech Mauritius je situován mezi kótami 914 a 1017 přímo v Hřebečné. Byl nejintenzivněji provozován v 18. století. Tamní ložisko je reprezentováno severojižním greisenovým pásmem, které křižuje jednak pět poměrně slabých žil směru SV až V, jednak žíla Cínový důl, směřující k nim kolmo. Severojižní hlavní pásmo sestává z téměř rovnoběžných žil Mauritius a Führing, které jsou od sebe vzdáleny jen 4 - 6 m a upadají 80 - 85° k Z. Žíla Mauritius probíhá podle h 12 - 13, žíla Führing podle h 13 - 14. Podle mapy od F. Fischera z roku 1789 sestává toto pásmo ze čtyř žil, a to nejzápadnější Tří bratří, Mauritiovy, Lywertovy a nejvýchodnější Jahringovy. Severovýchodní žíly jsou starší než puklina severojižního pásma, kterou byly trochu horizontálně posunuty. Jejich greisenová výplň ovšem pochází z hlavního pásma a proto dál od něho zjalověly. Tyto žíly příkře upadají k SZ. Náleží k nim žíla Trojice, sv. Kříž, Jalová trať, Šestá a Nepojmenovaná.

Žíla Trojice má směr h 3. Přetíná stejnojmennou východozápadní puklinu východně od její křižovatky s hlavním greisenovým pásmem. Je směrně prozkoumána jednak ze štoly Bílý holub, jednak z obzoru Festenburg. Žíla sv. Kříže prostupuje hlavní pásmo krátce před křižovatkou se žílou Cínový důl. Směřuje podle h 4. Při vyřizování v roce 1791 obsahovala 4 - 6 m mocné cvitry o vesměs dobyvatelném obsahu kasiteritu. Hlavně byla sledována na obzoru Tagstrecke v hloubce 26 m Vodotěžné šachty. Také Blažejovým obzorem musela být zastižena v dobývkách Vodotěžní šachty II. Žíla Jalová trať má směr h 3 a sklon 80° k SZ, Šestá má směr h 4 s týmž sklonem a Nepojmenovaná žíla h 5 a upadá 85° na S. Severozápadní žíla Cínový důl směřuje podle h 9 a upadá k JZ. Je prozkoumána ve štole Bílý holub po Trojickou žílu, na obzoru Festenburg 220 m a v úrovni Blažejovy štoly.

Ložisko bylo otevřeno z povrchu jednak šachtou Mauritius, Těžní šachtou, mělkými šachtami Tří bratří a Mlátek, jednak čtyřmi štolami. Šachta Mauritius má světlost ohlubně 4,3 x 2,4 m a je 145 m hluboká. Byla rekonstruována a prohloubena v roce 1916. Těžní šachta je vzdálená 44 m SSV od Vodotěžné šachty. Je 60,6 m hluboká a sahá 10 m nad Dřevařský obzor. Na ni navazuje 36,4 m hluboká Nakládací šachta, vedoucí od dobývek pod Dřevařským horizontem. Kromě vyjmenovaných jam komunikujících s povrchem mají ze slepých šachet hlavní význam Vodotěžná a Slepá šachta. Podřízenější důležitostí jsou Vodotěžní šachtice I a II. Vodotěžná šachta má ohlubeň na Dřevařském obzoru a je 133,3 m hluboká, tj. sahá 67 m pod Blažejovský obzor. Slepá šachta, ražená v letech 1943-44, je 60,1 m hluboká a vede z Blažejova obzoru na horizont 145 m. Ze štol je nejvyšší Tagstrecke, která podsedá Těžní šachtu v hloubce 26,3 m. Ostatní štoly podsedají šachtu Mauritius, a to štola Kryštof v hloubce 13 m, štola Festenburg v 42,3 m a dědičná štola Blažej v 83,6 m.

Štola Festenburg ústí pod silnicí z Hřebečné do Rýžovny. Ústí je zasypáno haldovinou, protože docházelo k propadání zmíněné silnice. Také na sever od šachty Mauritius je zahražena proti vodě, přitékající ze starých dobývek.

41 m pod štolou Furstenberg probíhá dědičná Blažejova štola. Ústí u potoka Červená Bystřice a směřuje na sever pod šachtu Mauritius, potom k poruše Fäule. Ve 189,5 m a 191,5 m od štolového ústí protíná dvě směrné poruchy vyplněné aplitickou žulou. Dále odtud k šachtě Mauritius jsou vyvinuty v granodioritu pukliny vyplněné horninovou drtí nebo křemenem. Mají směr h 4 - 5 a jsou 5 - 25 cm mocné. Hlavní greisenové pásmo Mauritius začíná těsně před šachetním nárazištěm. Je severně od šachty až k Trojické puklině reprezentováno šachtou Mauritius, která je 0,1 - 1 m mocná a upadá 82 - 85° k západu. U boku má proužek kaolinizovaného granodioritu. Podle ovzorkování obsahuje 0,06 - 2,38 % cínu. Je dovrchně vydobyta v přibližně 50 m dlouhém pásmu. Ve 215 m SSV od šachty probíhá 8 m východně od žíly Mauritius téměř s ní paralelní žíla Führing. Je v tomto úseku 0,7 - 2,5 m mocná a vyrubána v jednom výstupku a délce 25 m. Ve 295 m S od šachty přetíná tyto žíly východozápadní puklina Trojice. V těchto místech vznikla na povrchu propadlina až na obzor Festenburg. Za Trojickou puklinou je pásmo Mauritius vydobyto do výšky až 25 m a hloubky 8O m. Také na žíle Führing dosahují dobývky do výšky až 30 m a hloubky 40 - 45 m , hlavně u křížení s žílou Cínový důl, kde jsou dvě tzv. Vodotěžné šachtice. Krátce za žílou Cínový důl se spojuje pásmo Mauritius a Führing v maximálně 13 m širokou zónu, která je vydobyta odtud na vzdálenost 200 m, do výšky 40 m a hloubky 45 - 80 m až za křižovatku se Šestou žílou. Pod Blažejovým obzorem jsou tyto dobývky založeny nebo zatopeny. Přes zatopené dobývky jsou vybudovány dřevěné můstky. Tyto dobývky byly prováděny v 18. století z Vodotěžné šachty. Z ní je pod Blažejovým obzorem rozraženo 1. (hl. 11.1 m) a 2. (17,8 m) mezipatro, 1. Mauritiovo patro (27,5 m), 1. Mauritiovo mezipatro (40,5 m) a 2. Mauritiovo patro (54,3 m). Tato patra jsou propojena 1. a 2. Prokopským hloubením. 1. hloubení vede z Blažejova obzoru na 1. Mauritiův obzor, 2. hloubení spojuje 1. a 2. Mauritiův obzor.

Dolování v období 1858 - 1945

V roce 1858 koupili cech Mauricius cizí podnikatelé reprezentovaní hlavním podílníkem W. Trögerem, důlním přísežným ze Schwarzenbergu v Sasku. Tehdy byla šachta Mauritius již zasutá, Blažejova štola místy zavalená a stoupovny a huť rozpadlé. Tröger nechal štolu Blažej vyzmáhat a navrhoval razit ze severozápadní chodby po žíle Cínový důl překop pod ložisko Starý Hengst. Ale pro nedostatek investičních prostředků prodal tento důlní závod za 130 000 zl. společnosti Philibrick and Onnomay z Londýna. Ta jej potom nově zařídila a zmodernizovala. Po vyzmáhání Blažejovy štoly a Mauritiovy šachty byla v letech 1879-1882 obnovena mezi žílou Cínový důl a Šestou žílou obchozí chodba kolem dobývek v hlavním greisenovém pásmu. Tím byla po padesáti letech zpřístupněna severní nejbohatší část ložiska. Těžba se omezovala zpočátku na hlavní pásmo mezi Trojickou puklinou a žílou Cínový důl nad a pod obzorem Blažejovy štoly. Dobývány byly jen nejbohatší greiseny, obsahující nad 2 % Sn. Cínovcové koncentráty byly vyváženy do Cornwallu.

Později se na Blažejove obzoru prováděly tyto práce :

1. Zmáhání obou Vodotěžných šachtic 43 m hlubokých. Severně od Vodotěžné šachtice II byly naraženy stařiny pokračující až k Šesté žíle. Dobývky tam zasahují až 38 m pod Blažejovo patro.

2. Sledována Šestá žíla.

3. Asi 82 m SSV od Šesté žíly prohloubena stará šachtice.

4. Cca 10 m severně od Nepojmenované žíly vylamováno hloubení po žíle Mauritius.

5. Krátce směrně sledována Nepojmenovaná žíla.

6. Na Blažejově obzoru postupováno severní čelbou v hlavním greisenovém pásmu k poruše Fäule.

Závod zaměstnával asi 80 lidí. V roce 1882 bylo odesláno do Anglie 3902 t kasiteritového koncentrátu a část byla prodána do Vídně. Z dobývek u Vodotěžných šachtic se čerpala voda na Blažejův obzor Cameronovou pumpou poháněnou parním strojem. Vývod kouře z něho byl odváděn na povrch 130 m dlouhou svislou rourou. Avšak v roce 1886 při jarním tání sněhu se tam zvětšil přítok vody na tolik, že jej zmíněná pumpa nezvládla. Proto byla tato nadějná díla opuštěna. To bylo záminkou pro podnikatele k postupné likvidaci dolu, protože již nechtěli na provoz dolu vynakládat další peníze. V květnu 1891 se získalo kromě uvedeného množství kasiteritového koncentrátu ještě 42,47 t arzeniku. Havíř-lamač si denně vydělal 70-80 kr. Celkově lze tuto dobu charakterizovat dominující těžbou, spíše rabováním, nad systematickým průzkumem.

V letech 1906-1907 byla Blažejova štola opět zmáhána. Ale asi 550 m od jejího ústí došlo při odstraňování závalu k průvalu nadržených vod a proto se práce zanechalo. V roce 1912 koupila důl Mauritius belgická společnost a do dvou let provedla jeho vyzmáhání. Aby se předešlo průvalům vod, byla nejdříve zpřístupněna štola Festenburg, kterou se fáralo k šachtě a jí na Blažejův obzor. Na obzoru Festenburg byla zpřístupněna chodba po Trojické puklině a potom postupně celý Blažejův obzor až k poruše Fäule. Kromě Trojické pukliny byla přezkoumána žíla Cínový důl. Trojická puklina byla otevřena asi 570 m k západu a 100 m k východu. Ale vzorky z ní odebrané neměly bilanční obsah cínu a proto byly další práce na ní zastaveny. V chodbě po žíle Cínový důl byly nalezeny dva staré komíny. V jednom byla tato žíla prozkoumána až na povrch. Jižně od Mauritiovy šachty bylo vylámáno skladiště trhavin. Díla pod Blažejovým obzorem byla zatopena, proto bylo přes ně vybudováno dřevěné přemostění. Největší naděje byly vkládány do pásma za poruchou Fäule. Při jeho průzkumu na Psím obzoru se ale prokázalo, že ložisko do podloží této poruchy nepokračuje.

Po první světové válce byl v letech 1922 - 1923 provoz dolu dočasně přerušen pro neurovnané hospodářské poměry a hlavně pro nízkou světovou cenu cínu. Avšak od 16.6. 1930 byly znovu práce zahájeny zmáháním západní chodby po žíle Cínový důl. V roce 1936 belgičtí těžaři prodali tento důl londýnské společnosti British and Continental Mining Corporation, která již vlastnila doly u Horního Slavkova. Už v roce 1938 ale byla nucena podstoupit doly berlínskému Reichsamt f. Bodenforschung, od kterého jej převzala Gewerkschaft Zinnwalder Bergbau z Altenberku, která se později stala součástí koncernu Sachsenerz.

Nejprve byla vyzmáhána Blažejova a Festenburská štola a šachta Mauritius. Blažejova štola byla zpřístupněna až k poruše Fäule a vyzmáhány chodby po žíle Cínový důl a po Šesté žíle. Severně od Šesté žíly byl nad zatopenými dobývkami postaven 32 m dlouhý dřevěný most a od náraziště Mauritiovy šachty byl proražen do chodby po stejnojmenném greisenovém pásmu asi 20 m dlouhý překop. Potom se přikročilo k průzkumu ložiska pod Blažejovým obzorem. Měla se současně prohloubit jedna ze starých vodotěžných šachtic a šachta Mauritius asi do hloubky 105 m od povrchu a obě šachty měly být spojeny překopem po hlavním greisenovém pásmu. Pro obavu z naražení stařin byl ale projekt pozměněn. Na místě od dobývek vzdálenějším, v chodbě po Šesté žíle, byla hloubena nová, tzv. Slepá šachta, která měla v budoucnu vést na povrch a sloužit jako hlavní těžní jáma. Hloubení této šachty bylo bez potíží, ale při prohlubování Mauritiovy šachty byla naražena vodonosná puklina až 2 m mocná a vyplněná kaolinizovanou žulou, kterou bylo nutno zabetonovat. Mezi Slepou šachtou a šachtou Mauritius byl rozražen nový horizont 145 m. Z náraziště Mauritiovy šachty se postupovalo k S a potom k SZ překopem, který v 67 m překřížil pásmo Mauritius. Odtud se pásmo vysledovalo 177 m k severu. Z této chodby byly provedeny ke zjištění šířky pásma tři krátké překopy. Greiseny jsou v této směrné chodbě silně křemité, uprostřed se žilkou skelně bílého křemene. Mají nepatrnou kovnatost 0,02 - 0,09 % Sn.

Z náraziště Slepé šachty vede k Z 74 m dlouhý překop. V něm je odkryto 26 greisenových proužků 5 - 127 cm mocných, které obsahují 0,04 - 0,57 % Sn. Nejširší pruh, pravděpodobně identický se žílou Führing, byl směrně prozkoumán na JJZ. Avšak ve 33 m byly naraženy staré dobývky, ze kterých se vyvalila voda a zaplavila Slepou šachtu do výšky 26 m. Po vyčerpání vody se zjistilo, že dobývky sahají 23 m pod obzor 145 m. V průzkumu pásma Führing se již nepokračovalo a z místa průniku do dobývek byl ražen k západu 27 m dlouhý překop. Překřížil jen nepatrně kovnaté greisenové proužky, které byly již před tím odkryty v paralelním překopu od náraziště. Koncem října 1944 byly průzkumné práce na obzoru 145 m ze Slepé a Mauritiovy šachty ukončeny a greisenové žilky byly zásekově ovzorkovány. Obsah cínu byl až na ojedinělé vyjímky malý, takže by se sotva vyplatilo těžit.

Aby se získaly reálné podklady pro průzkum na obzoru 145 m, byla zmáhána, byla zmáhána některá stará díla pod Blažejovým obzorem. Předpokládalo se, že navzájem souvisejí, takže by bylo možné je zpřístupnit z jedné šachtice. K tomu byly zvoleny Vodotěžné šachtice I a II, v nichž se naposled pracovalo kolem roku 1886. S čerpáním vody ze šachtice I se začalo v březnu 1943, ale teprve v polovině ledna 1944 se jí podařilo odvodnit elektrickým odstředivým čerpadlem o výkonu 500 l/min. Tato šachtice je 41,7 m hluboká. Z jejího dna vede k SSV 6 m dlouhá, 1,3 m široká a 2,5 m vysoká chodba, která nemá spojení s hlubšími dobývkami. V polovině března byla zpřístupněna také Vodotěžná šachtice II. Je 42,7 m hluboká. Z ní pokračují k SSV dobývky, schůdné jen do vzdálenosti 20 m. V greisenech z Vodotěžných šachtic byla zjištěna variabilní kovnatost 0,01-5,49 % Sn a 0-0,94 % W. Tmavé biotitické greiseny byly většinou cínem chudší než světlé topazové.

Kromě Vodotěžných šachtic bylo zmáháno hloubení v jihovýchodní chodbě po žíle Cínový důl. Je 13,7 m hluboké a žíla je z něho vyrubána 15 m na JV v šířce 4,5 m do výšky asi 10 m. Hloubení nekomunikuje s dobývkami v žilách Mauritius a Führing.

Průzkumné práce pod Blažejovým obzorem z Mauritiovy a Slepé šachty byly ukončeny hlavně z hospodářsko-politických důvodů. Také výsledky průzkumu nesplnily předpoklady o rudních zásobách a kovnatosti. Ačkoliv greisenová pásma Mauritius a Führing jsou v této hloubce chudší a rozmrštěnější než na Blažejově obzoru, k vynesení definitivního závěru by bylo nutno pokračovat v průzkumu ještě o 50 m hlouběji. Tento záměr se neuskutečnil, protože se blížil konec války a cín přestal být strategickou surovinou. Průzkum byl pečlivě prováděn, ale v jeho projektu se dostatečně nepřihlíželo ke starým mapám a písemnostem o hloubce dobývek pod Blažejovým obzorem, zejména v okolí někdejší hlavní těžní šachty Kunstschacht. Podle map sahá tato příkře úklonná šachta 68,7 m pod Blažejův obzor a dobývky z ní mezi Šestou žílou a Vodotěžnými šachticemi místy až pod Mauritiovo patro II. Při znalosti této skutečnosti by se muselo počítat na horizontu 145 m Slepé šachty se starými dobývkami a mohlo se tam předvrtáváním předejít průvalu vod. Předčasným opuštěním dolu nebyl také jednoznačně vyřešen problém pokračování pásem Mauritius a Führing za poruchou Fäule.