DĚJINY DOLOVÁNÍ ŽELEZNÉ RUDY V HERLÍKOVICÍCH

Krkonoše nikdy nepatřily k věhlasným rudným revírům a u většiny historických důlních děl v Krkonoších chybí archivní informace o dobývání. Pokud se objevují zprávy, jedná se většinou o majetkoprávní vztahy nebo o zpracování určitého krátkého časového úseku provozu dolů. Většinou se nepodaří zjistit podrobnější údaje o způsobu těžby, množství a časovém postupu prací. Zcela chybí informace o vzniku dolů. Podobná situace je i okolo Herlíkovických štol.

V roce 1523 vydává Kryštof Gendorf horní právo obci Herlíkovice. Existuje však zpráva z roku 1409, kde se hovoří o dolech na železo v údolí Labe. První přímý písemný doklad je z roku 1580, kdy Hüttel zobrazuje na své mapě v místě dnešních Herlíkovických štol dvě šachty. U jedné je nakreslen rumpál. Od Gendorfových dob až do konce 17.století byly doly nejvýnosnějším podnikem na těžbu železa v celých Krkonoších. Z roku 1781 pochází zpráva o tom, že doly jsou opuštěny.

Po roce 1792 je řada drobných pokusů o těžbu, která byla silně komplikovaná spodní vodou. Proto došlo v roce 1820 k ražbě dědičné štoly. Štola ale byla pro příliš tvrdou horninu ukončena po 160 m. K zatopeným dobývkám zbývalo ještě dorazit 300 m.

Dědičná štola byla doražena k ložisku až v roce 1889 a dovrchní dobývkou byl celý důl odvodněn. Zásoby magnetovce nedosáhly očekávaného množství a těžba byla po 6 letech zastavena.. Naposled na ložisku probíhala těžba v letech 1916 - 1920.

Poslední aktivita na ložisku byla v letech 1952 - 1953, kdy byla ověřováno uranové zrudnění. V té době byly částečně přefárány staré štoly a vyraženo několik set metrů chodeb, které podsedaly a obcházely staré dobývky. K pracem ve starých dobývkách nedošlo, ale není jisté, zda jich nebyla část zasypána.