DĚJINY DOLOVÁNÍ POLYMETALICKÝCH RUD V HORNÍM MĚSTĚ

Horní Město a jeho širší okolí náleží k nejstarším a nejdůležitějším hornickým oblastem v Jeseníkách. Počátek dolování lze datovat do 12. století. Těžil se zde zejména stříbronosný galenit. Velký rozmach těžby stříbra v 15. a 16. století byl podmíněn těžbou z bohatých podpovrchových partií. Těžba nedosahovala větších hloubek než 30 - 40 m.

Těžilo se v jámách na katastru obcí Horní Město, Skály a štolách na katastru obce Tvrdkov. Od 17. století s úpadkem dolů na stříbro došlo k rozvoji těžby železných rud, která přetrvávala do roku 1880.

K systematickému geologickému průzkumu dochází na této lokalitě v letech 1954 - 1964. Hloubkovými vrty bylo zjištěno zrudnění v délce 1400 m, do hloubky 300 m pod povrchem. Následně prováděnými hornickými pracemi bylo ložisko otevřeno jámou Jaromír v roce 1956, jihozápadní část byla rozfárána štolou Josef v roce 1957 a Novou jámou do úrovně 3.patra v roce 1960. Horizontálními díly bylo ložisko rozfáráno na 4 horizontech, tj. 1., 2., 3. a štolovém patře Josef.

Rudné doly, n.p. Jeseník, převzaly ložisko od geologického průzkumu 1.4.1965. Na povrchu byla vybudována řada objektů, potřebných k těžbě. V roce 1968 bylo započato s těžebním průzkumem na 1.patře a bylo plánováno jeho pokračování i v letech 1969 a 1970.

Ložisko bylo rozfáráno třemi patry jámy Jaromír, Nová jáma byla rozfárána štolou Josef, 2. a 3.patrem. V roce 1967 byla dokončena prorážka 2.patra, vedená od Nové jámy k jámě Jaromír. Tím byla obě rudní ložiska báňsky propojena.

Konečná hloubka Nové jámy na dno byla 147 m a tato byla dokončena v roce 1962. Jáma byla kruhového průřezu. Byla vybavena dvojčinným těžním zařízením pro jednoetážové těžní klece pro jeden vůz a byla jámou vtažnou. Ocelová těžní věž byla vysoká 21 m. Výstuž jámy byla betonová s ocelovou výstrojí. Umožňovala těžbu 80 kt ročně.

Jáma Jaromír sloužila do první poloviny roku 1966 k těžbě a jízdě mužstva, později tuto úlohu převzala Nová jáma. Jáma Jaromír sloužila i k větrání a byla jámou výdušnou. Měla obdélníkový profil 4 x 1,97 m. Původní dřevěná výstroj byla v roce 1960 nahrazena ocelovou. Jáma byla vybavena těžním strojem typu ČKD P 15.8 a klecí pro 1 důlní vozík.

Ložiska nad 1.patrem jámy Jaromír byla směrem na SV od této jámy vydobyta a na JZ se dokončoval těžební průzkum. V případě pozitivních výsledků měla být ložiska k těžbě rozfárána a odtěžena ze 3.patra. V oblasti 1.patra byla nafárána stará důlní díla a tři staré vytěžené dobývky.

Přípravné a dobývací práce probíhaly na ložisku mezi 1. a 3.patrem na SV od jámy Jaromír. Jednotlivé dobývky byly přístupné z blokových komínů, ražených ze spodního na vyšší patro. Tyto komíny sloužily také k větrání. Ze 3. na 2.patro byly vyraženy ve vzdálenosti 100 m od sebe centrální komíny, které sloužily jako zásobníky rudniny a těžní sýpy.

Dobývání probíhalo z pole a shora dolů. Používanými dobývacími metodami bylo dobývání na skládku, otevřená komora a komora-pilíř. Propočtená těžební kapacita zajišťovala plánovanou těžbu 60 kt za rok a s jejím zvyšováním nebylo počítáno.

K zajištění těžby při horizontální dopravě bylo používáno k napouštění rudy do vozíků stolových podavačů a lokomotiv BND 15. Objem důlních vozíků byl 0,65 m3, rozchod kolejí 600 mm. Při sypání rubaniny do komínů při ražbách přípravných prací se používaly vozíky s výklopnou korbou. Pro dopravu materiálu v komínech byly používány zatahovací vrátky VVS 103, na těžší kusy plenící vrátky VPS 118.

Vertikální doprava probíhala při rychlosti klece 4 m/s. Na ohlubni jámy bylo používáno mechanické vyrážení a narážení vozíků.

Pro odtěžování rubaniny z dobývek se používaly elektrické škrabákové vrátky VŠE 240 nebo ŠV 20, případně vzduchové přehazovací nakladače NL 12 V. Tyto nakladače se používaly i pro odtěžování rubaniny při přípravných pracech.

Úprava rudy na závodě nebyla prováděna. Vytěžená ruda byla pouze drcena čelisťovým drtičem a k úpravě se dovážela nákladními auty do Horního Benešova.

Báňské práce na ložisku byly ukončeny z ekonomických důvodů 30.9.1970.