DĚJINY DOLOVÁNÍ ŽELEZNÉ RUDY U CHEZNOVIC

Cech svatého Václava je situován u Cheznovic na Hůrce. Původně byl zajištěn jen dvěma velkými dolovými měrami a dědičnou štolou. Ale v důsledku úspěšného dolování požádal jeho nový majitel - rožmitálská hutní správa - roku 1839 a 1840 o propůjčení dalších dvou dolových měr.

Cheznovické ložisko oolitických hematitů je uloženo v šáreckých vrstvách. Je 1,9 - 2,8 m mocné, ale do hloubky se zúžuje na 1,3 m. Směřuje podle h 5 - 6, ale ve východním poli se ohýbá k severovýchodu. Upadá 30 - 35o k severu, případně k severozápadu. V nadloží je provází diabasový mandlovec, v podloží černé šárecké břidlice.

Podle zprávy o prohlídce cechu ze 13.8.1838 byl stav tamních důlních prací tento: Dědičná štola, ze které je ložisko nejvíc prozkoumáno vyúsťuje u Žlebeckého potoka a je 640,3 m dlouhá. Směřuje k severovýchodu a až k ložisku, tj. do vzdálenosti 331,3 m probíhá v břidlicích. Odtud dál v nadloží hematitového lože až k šachtě Jakub, tj. v délce 32,3 m, byla ražena v diabasovém mandlovci. Od tohoto místa na sever probíhá 34 m jednak v rudě, jednak v mandlovci. Od místa překřížení je rudné lože z této štoly vysledováno na východ v délce 161,6 m až ke staré šachtě Josef. V této sledné chodbě byla nafárána porucha, která ložisko odřezává. Šachta Josef je vyhloubena v břidlici do 23,2 m. Za touto šachtou sledná pokračuje v délce 80,8 m v břidlici nebo v mandlovci.

Těžná, vodotěžná a větrací šachta Jakub je 44,1 m hluboká a je vyhloubena v nadložním diabasovém mandlovci. Ve svislé hloubce 18,85 m od ohlubně ji podsedá štolový obzor, 16,16 m pod ním je 1.patro a ještě o 9,09 m hlouběji 2.patro. Na 1. a 2.patře jsou rozraženy krátké překopy (6 a 14 m dlouhé), z nichž bylo rudní lože vysledováno na východ a západ. Na 1.patře jde západní směrná chodba až k poruše v délce 16 m a v 1,3 - 1,9 m mocné rudě. Východní směrná chodba je 123,2 m dlouhá a vede ve vydatných rudách. V její čelbě byla odkryta severně směřující a k východu upadající porucha, která po nadložním boku byla prozkoumána 14 m. Na 2.patře je západní směrná chodba 16 m dlouhá a probíhá v 1,9 - 2,5 m mocné rudě. Na 20 m dlouhém mezipatru, které jde až k dobývce pod 1.patrem, jsou rudy horší jakosti. Východní směrná chodba je 20 m dlouhá v 0,5 - 1,9 m mocné rudě, která je v čelbě sevřená mandlovcem a podložní rozsedlinou. Z této chodby byly rudy vydobyty dovrchně i pod počvou.

Z této zprávy tedy vyplývá, že již roku 1838 bylo ložisko nad 1.patrem vydobyto až k povrchu, byly tam ponechány jen celíky z chudých rud. Také je zřejmé, že pokračování těžby je možné pod 2.patrem, kde je ruda odkryta v krátkých a slabých úložcích, které jsou v západní sledné chodbě do hloubky ke 3.patru odříznuté poruchou.

Na tomto ložisku byly provedeny další průzkumné práce. Na 1.patře bylo ložisko vysledováno 78,8 m na východ z 6 m dlouhého podložního překopu. Šachta Václav byla pro zlepšení větrání prohloubena do 34,3 m.

Pod 1.patrem bylo vyhloubením o ůklonné hloubce 18 m dosaženo úrovně 2.patra, s nímž bylo získáno spojení 20 m dlouhou západní chodbou. Ložisko v nadloží přesmykové poruchy bylo vyřízeno 129 m k východu v kvalitní rudě a připraveno k dalšímu vysledování v nově propůjčeném důlním poli Marie.

Ze 2.patra bylo vylomeno hloubení 18 m úklonné hloubky v 1,0 - 1,6 m mocné bohaté rudě.

Tzv. Západní ložisko na štolovém obzoru v podloží poruchy bylo vyřízeno z 6 m dlouhého severozápadního překůpku 11 m na severovýchod v 1,6 m mocné rudě. V provozní zprávě z roku 1838 se navrhuje otevřít toto ložisko z jakubské šachty v úrovni dědičné štoly prodloužením severovýchodního překopu do 100 - 120 m. Časem se ale objasnily úložné poměry Západního ložiska a dospělo se k názoru, že má tvar čočky.

V roce 1839 byla vyhloubena v severním poli 24 m hluboká šachta Alois, která zastihla druhé bohaté ložisko hematitu o mocnosti 1,3 m. Toto ložisko má východozápadní směr, upadá k severu a v nadloží je provázeno mandlovcem.

Aby mohly být zmíněná ložiska otevřena v úrovni 10 m pod úrovní dědičné štoly václavského cechu a aby po vyčerpání václavského ložiska byla zajištěna těžba ze Západního a Severního ložiska, byla v roce 1839 v Aloisově dolovém poli u Cheznovic založena hlubší štola, která byla ražena ve směru h 11. Ústí této štoly bylo vyzděno kamennou klenbou. Roku 1849 byla již 218 m dlouhá. K zastižení ložiska jí zbývalo prodloužit ještě o 121 m. Probíhá jednak v břidlicích, jednak v diabasovém mandlovci.

Rožmitálská huť požadovala 5000 - 6000 koleček (630 - 750 m3) dobré hematitové rudy. V letech 1838 - 1848 bylo vytěženo celkem 94 700 koleček rudy, což odpovídá 47 842 t.