DĚJINY DOLOVÁNÍ STŘÍBRNÝCH RUD A GRAFITU NA ČESKOKRUMLOVSKU

Počátky Českého Krumlova se vztahují ke 13.století, kdy byla zahájena stavba hradu s podhradím, zvaným Latrán. Nejstarší zmínka o českokrumlovském hradu pochází z roku 1253. Rožmberkové založili později město na ostrohu, vytvořeném meandrem Vltavy, které je písemně doloženo k roku 1309. Nejstarší pečeť Českého Krumlova je známa z roku 1336, další pečeť z roku 1406 a novější pak z roku 1443. Z této pečeti vychází první městský znak, který byl potvrzen roku 1480.

Zatím se nepodařilo přesně určit, kde a kdy byly v okolí Českého Krumlova uskutečněny první nálezy stříbrných rud. Nejstarší písemná zpráva o stříbrorudném hornictví na Českokrumlovsku pochází z roku 1475. Je to nejstarší doložená důlní propůjčka pro 5 nově otevřených dolů. To dokazuje, že dobývání těchto rud bylo provozováno již před tímto rokem. Z dalších archivních materiálů vyplývá, že již na počátku 16.století byly stříbrorudné doly v rozkvětu. Byl to například horní řád pro krumlovské stříbrné doly, vydaný Petrem a Joštěm z Rožmberka roku 1506. Byl to v podstatě pro české poměry upravený horní řád ze saského Annabergu.

Jedním z prvních středisek stříbrorudného dolování bylo kutiště za Horní branou v Českém Krumlově. Řada dalších dolů byla otevřena ve svazích levého břehu Vltavy jižně od města, dále pak u Domoradic, u Přísečné, Svérázu a pravděpodobně i na Kaplicku u Rozpoutí. Koncem 16.století skončilo období rozkvětu stříbrorudného dolování, doly začaly upadat a pozdější pokusy o otvírku nebyly úspěšné.

Hospodářsky mnohem významnější surovinou byla tuha, která byla již v době bronzové a zejména pak v laténu používána k výrobě tzv. tuhové keramiky. Rozkvět výroby tohoto zboží nastal v mladší době laténské, která se časově v jižních Čechách překrývá s posledním stupněm halštatské kultury. Tuha se dobývala na výchozech a smíchávala se s keramickým jílem. Příměs grafitu v keramickém zboží zvyšovala jeho pevnost a snižovala tříštivost a porovitost výrobků. Grafit se také používal k výrobě tavících kelímků pro hutnické účely. Povrchová úprava keramiky grafitem se začala používat již koncem střední doby bronzové.

Opětný vzestup výroby grafitové keramiky nastal v 10.století, zejména s rozvojem hutnění železných rud. Tato výroba byla velice rozšířena v oblastech tuhových ložisek v Bavorsku, Rakousku, jižních Čechách a na severní Moravě. Poměrně záhy se tuha začala používat jako mazadlo na osy kol vozů.

Podle J.Kratochvíla se v jižních Čechách vyskytují tři pruhy grafitových ložisek, z nichž nejvýznamnější je pruh českokrumlovský, dalším je pruh sušicko-volyňský a zbývající je pak zastoupen několika méně významnými lokalitami. jihočeký grafit se vyskytuje převážně v masivech pararul a na většině lokalit je jemně šupinatý, zrnitý až moučkovitý. Ve většině případů se grafit vyskytuje jako “amorfní”. V tomto stavu se také nalézá na českokrumlovském ložisku a na lokalitě Koloděje-Hosty. Přírodní grafit je často znečištěn řadou příměsí a po spálení zanechává popel. Prvním, kdo se grafitem zabýval, byl švédský lékárník C.W.Schelle, který určil grafit jako “minerální” uhlí již koncem 18.století a určil také organický původ.

K výrobě tužek se začal grafit používat až po odkrytí grafitového ložiska v Barrou v severní Anglii roku 1546. Velmi jakostní tuha se těžila v tomto ložisku až do poloviny 19.století.

První záznamy o dobývání grafitu u Černé a Hůrky pocházejí z roku 1767, kdy nejvyšší purkrabí pražský žádal krumlovskou vrchnost o zaslání vzorků této suroviny. Z krumlovské odpovědi je zřejmé, že už mnohem dříve se tuha těžila a prodávala do Vídně a Uher. První důlní díla vznikla u dnešního nádraží Černá-Hůrka. Jednalo se o čočkovitá ložiska, uložená převážně v pararulách, kde se vytvořila v průběhu tepelné metamorfózy, způsobené vznikem blízkých žulových masivů. Je však možno oprávněně předpokládat, že dobývání tuhy bylo zahájeno mnohem dříve než v uvedeném roce 1767. Jihočeský grafit tedy sloužil k výrobě tužek ve Světlé již více jak 25 let před založením tužkárny Hardmuth v Českých Budějovicích. Teprve v roce 1811 se grafit stal vyhrazeným nerostem a jeho dobývání podléhalo Hornímu zákonu.

Na Českokrumlovsku se tuha dobývala již od 20.let 19.století, a to v blízkosti Českého Krumlova u Domoradic a Přísečné, severovýchodně od Č.Krumlova. Další důlní míry byly propůjčeny u Spolí a Větřní, jižně od města, dále pak u Vyšného, severně od města a na Plešivci na západním okraji Č.Krumlova.

Ložiska grafitu jsou převážně strmě uložená. V počátcích hlubinného dobývání této suroviny se vybíral pouze nejjakostnější grafit a na dobývkách byly ponechány celíky méně jakostní tuhy, vesměs prorostlé horninami. Tyto celíky chránily dobývky před zavalením, a tím umožnily dobývat bez zakládky. Později se uplatnilo sestupkové dobývání, které ale vyžadovalo značné množství dřeva pro výstuž dobývek, čímž se zvyšovaly provozní náklady. Proto se přistoupilo k výstupkové dobývací metodě a ložiska se vyrubávala v celém rozsahu.

S rozvojem grafitového hornictví se vylepšovaly i průzkumné metody, začal se provádět vrtný průzkum pro ověření rozsahu a jakosti ložiska a podle výsledků průzkumu se projektovala otvírka ložiska a jeho vyřízení důlními díly.

Hrubé třídění grafitu se provádělo přímo v dole, kde se ručně vybíral grafit s obsahem nad a pod 60 % uhlíku. Jakostnější tuha se pak na povrchu roztloukala a zbavovala nežádoucích příměsí prosíváním. Grafit horší jakosti se ukládal na haldy, kde se ponechal několik let ležet a potom se teprve upravoval. V druhé polovině 19.století se začala zavádět mokrá úprava grafitu, při které se jemně rozemletá surovina vedla sadou sedimentačních jímek, ze kterých se vybíral čistý grafit, vysušoval a lisoval. Takto upravené surovině se říkalo rafináda.

V mnoha případech se tuha těžila pouze v zimním období a přes léto se na povrchu upravovala a třídila. V letních měsících pracovali v dolech jen nejzkušenější horníci, kteří prováděli údržbářské práce a ražbu průzkumných děl. Tak byli všichni zaměstnanci dolu obeznámeni s úplným pracovním procesem výroby.

Průmyslová spotřeba tuhy jako žáruvzdorné suroviny začala v 19.století stoupat, zejména v metalurgii. Také elektrotechnický průmysl se stal významným odběratelem této suroviny. Až do roku 1870 byly Kruppovy závody hlavním odběratelem jihočeské tuhy, převážně amorfní, pro výrobu tavících kelímků. Před 1.světovou válkou byly Čechy a Morava na druhém místě za Ceylonem ve světové těžbě tuhy.

Grafitový důl Český Krumlov patří k nejmladším dolům v Čechách. Byl založen v roce 1975. Otvírka ložiska je úvodní štolou a na ložisku bylo vyraženo přes 13 km chodeb. Překopem je důl spojen s ložiskem Lazec. Pro větrání dolu bylo vyraženo celkem 27 komínů o výšce od 30 do 60 m. Tyto komíny slouží také jako únikové cesty.

Českokrumlovské ložisko má tvar podkovy, úklon je kolem 70o. Grafit se vyskytuje v různě velkých čočkách s rozdílnou mocností až do několika metrů. Grafit je místy silně pyritizován až do 40 % obsahu. Nejjakostnější “amorfní” tuha je velice křehká a obsahuje až 70 % čistého uhlíku.

Čočky jsou otvírány těžními komíny, raženými po úklonu ve střední části tuhového ložiska. Z komínů jsou pak sestupně vedeny zátinky ve 2 až 2,5 m vysokých lávkách na obě strany. Dobývky jsou vystužovány dveřejovou výdřevou a narubaná surovina je sypána do zásobníků v komínech. Odtud je vypouštěna do důlních vozů a vyvážena na povrch. Rozpojování grafitu a doprovodných hornin, většinou pararul, se provádí vrtací a střelnou prací. K vrtání děr v grafitu se používá vysokoobrátkových rotačních vrtaček VU 3 s vidiovými korunkami, pro vrtání v průvodních horninách vrtacích kladiv VK 21.3 s vodním výplachem. Pro odtěžování na dobývkách a při ražbě překopů se používá pneumatických nakladačů NL 12 V. K dopravě slouží lokomotivy Metallist B 346, BND 30 a DH 30 a 35.

Těžba v dole probíhá dodnes.