DĚJINY DOLOVÁNÍ BARYTU V BOHOUSOVÉ U LITIC NAD ORLICÍ

Historie průzkumu

Na výskyt barytu v okolí Bohousové bylo upozorněno při geologickém mapování na speciální mapě 3957 Žamberk. Původní nálezy pocházejí ze svahové suti a nánosu potoka ze strže V březině jižně a jihovýchodně od železniční zastávky. později byly zjištěny výchozy žil na východním úpatí vrchu Kletná a ve strži jihovýchodně od Bohousova k Dlouhoňovicům. První údaje o barytové žíle publikoval V. Čech v Časopisu Národního muzea v roce 1965.

Na základě výsledků mapování žilného pásma zde byla v roce 1973 vymezena prognózní zóna č. 69 s 250 kt zásob kategorie D.

Vyhledávací průzkum barytových žil provedla Geoindustria, n.p. Praha v letech 1981 a 1982. V jeho rámci se realizovalo 35 strojně hloubených a 23 ručně kopaných průzkumných rýh o celkové kubatuře 6700,4 m3 a dále 24 šikmých ložiskových vrtů do hloubky 70.0 až 299,8 m (BH 1 - BH 22, BH 12A, BH 16A) o celkové metráži 3889,5 bm. Při průzkumu v centrální části žilné zóny na levém břehu Divoké Orlice ve svahu nedaleko rýhy R 20 byly zjištěny staré obvaly a pozůstatek šachtice. O těchto pracech se ale nedochovaly žádné dostupné archivní údaje.. Vyhledávací průzkum byl zakončen operativním výpočtem zásob a na ložisku bylo vyhodnoceno 1402 kt chemického barytu v kategorii C2 při průměrném obsahu 54,81 BaSO4. Údolím Orlice je ložisko rozděleno na severní a jižní část.

Od druhé poloviny roku 1983 se přistoupilo k realizaci druhé etapy vyhledávacího průzkumu na ověření zásob severního křídla ložiska pomocí pomocí báňských prací (dodavatel RD Příbram, závod Kutná Hora). Ve svahu na pravém břehu Orlice byla situována průzkumná štola (pravý portál), podpovrchová kompresorovna K (levý portál) a vybudováno nezbytné povrchové zařízení provozu. Otvírková štola s názvem Důl Orlice má jen 47,2 m. Z ní je vyražena sledná chodba S1 v profilu 6 m2 a délce 475,4 m a k ní 16 kolmých překopů P1 - P16 o celkové metráži 258,5 m. Kvůli komplikovaným geologickým a tektonickým poměrům jsou všechna díla zajištěna TH výstuží s betonovým pažením. V podzemí se dále provedlo 230 m3 výlomů a odvrtalo 8 podzemních ložiskových vrtů o celkové délce 478,7 m.

Vzhledem k tomu, že ložiskové výsledky průzkumu byly negativní, s důsledkem podstatné ztráty zásob původně zde předpokládaných (vymizely všechny zásoby těžebně dosažitelné z úrovně štoly), byly veškeré průzkumné práce v květnu 1987 zastaveny. Z ekonomických důvodů se již nerealizovalo projektované prodloužení štoly, vyhloubení slepé jámy a vyražení patra -50 m severním a především jižním směrem pod Kletnou.

Skladové prostory

Po ukončení průzkumu převzal lokalitu k.p. Mrazírny Praha (později Allfrost Praha a.s.) za účelem výstavby mrazírenských komor. V souvislosti s tímto investičním záměrem se započalo s ověřováním kvatity horninového masívu a vyhledáním souviského bloku granitů pro situování komory o rozměrech přibližně 130 x 20 x 12 m. Za tímto účelem byla úvodní štola M1 prodloužena do masívu o 250 m a propojena s původní slednou chodbou S1. Báňskými pracemi a podzemními vrty byl vymezen relativně nejpříznivější blok hornin mezi překopy P8 a P17, který ověřily dále 2 komíny a osová chodba ve výšce stropu budoucí komory MP. V rámci těchto přípravných prací se vyrazilo dalších téměř 750 m důlních děl využitelných jako přístupové a technologické chodby a vybudovala podzemní strojovna PS pro chladírenskou technologii.

Pro nevyjasněné financování akce a rozpad velkých regionálních potravinářských zpracovatelů byly veškeré akce na dole na konci roku 1991 zastavenya provoz zakonzervován.

Geologické a ložiskové poměry

Z geologického hlediska lokalita náleží do litické části žamberecké pahorkatiny. Jde o území morfologicky výrazně elevačního charakteru, proříznuté hluboký m údolím Divoké Orlice se zaklesnutým meandrem.

Báňské práce se prováděly převážně v litickém masívu, který vystupuje v jádru litické antiklinály. Vlastní masív variského stáří je tvořen leukokratním biotitickým středně zrnitým granitem cihlově červené a šedorůžové barvy, který jazykovitě až prstovitě proniká do pararulového pláště. Rulové horniny pláště náleží ke krystaliniku svrchně proterozoické zábřežské série. Petrograficky jde o usměrněné a zvrásněné biotitické pararuly, se silně kolísavým stupněm migmatitizace. Ruly vnějšího pláště a místy i jádro masívu prostupují žíly jemnozrnných aplitů, případně pegmatitů s turmalínem.

V území je předpokládán vícefázový tektonický vývoj s hlavními projevy v rámci dvou alpinských orogénů. Během staroalpidní epochy došlo k tvorbě otevřených zlomů v hrášťové jednostranné elevaci litického granitu a jeho rulového pláště. Vzniklé zlomy byly vyhojeny křemennými, křemen-hematitovými a později barytovými žílami.

Na litickou antiklinálu sedimentovaly křídové horniny turonu a cenomanu (slepence, pískovce, uhelné jílovce, slínovce). Znovu byla oblast postižena během mladoalpidní saxonské tektogeneze, kdy došlo ke zformování regionálně významného litického zlomu v jeho dnešní podobě a tektonickému omezení křídových sedimentů oproti masívu. Zlom směru 140o ukloněný generálně 80 - 85o k jihozápadu je v jižní části strmý až 80o k severovýchodu. Probíhá v jihozápadním pokračování významné lužické poruchy. Zlom nepříznivě ovlivnil barytové žíly a způsobil jejich tektonické vyvlečeníve směru i sklonu. Zlom má charakter přesmyku, masív byl vyzdvižen nad křídové sedimenty od jihozápadu. Křídové sedimenty byly zastiženy překopy P2, P7, P9 - P11, P13 a P14.

Granit i ruly jsou značně postiženy mylonitizací a kataklázou, v blízkosti křemenných a barytových žil se uplatňují i hydrotermální přeměny - kaolinizace, chloritizace, hematitizace a silicifikace. Vzájemný styk granitů a rul je při východním okraji masívu převážně tektonický - geologická stavba má zde povahu složité tektonické mozaiky.

Ložisková zóna barytové mineralizace, vázaná na východní tektonický okraj masívu a probíhající rovnoběžně s linií litického zlomu v odlehlosti 20 - 60 m směrem do masívu má generelní směr SZ - JV a povrchově vysledovanou délku 2 km. Údolím Orlice je ložisko členěno na křídlo severní a jižní, které je rozlehlejší a připadá do něj větší část ložiskových zásob.

Průzkumem byly vymezeny následující 4 ložiskově významné žíly:

Ložisko lze charakterizovat vcelku jako žilné, složité a nestálé. Zbývající tonáž po provedeném báňském průzkumu, evidovaná pro ložisko - 881 kt barytu s průměrným obsahem 54 % BaSO4 představuje prakticky jen zásoby z území samostatného jižního křídla ložiska (bilanční mocnost 0,28 - 6,40 m, obsahy 26,2 - 86,5 %). Významný úbytek zásob má zřejmě na svědomí podstatně větší rozšíření rul směrem do hloubky a jejich geomechanické vlastnosti. V plastičtějších rulách nedocházelo k rozevírání větších trhlin a baryt zde vytváří jen různě orientované žilky, často koncentrované kolem rozhraní rula - granit. V severní části byly zásoby bloků č. 1, 4 a 5 odepsány a došlo ke zrušení části chráněného ložiskového území pro uvolnění k výstavbě podzemních mrazíren.

 

Tabulka 1. Minerály ložiska