Historie uranového průmyslu v České republice po roce 1945

Období od roku 1946 do počátku padesátých let

Na jeho počátku byly obnoveny staré doly v jáchymovském revíru (hydrotermální žilná ložiska pětiprvkové formace Ag - Bi - Co - Ni - U) a byl zahájen intenzivní vyhledávací průzkum především v západní části Českého masivu, zejména v oblasti Krušných hor. Následně byly prováděny revizní práce v ostatních rudních revírech, kde byly v minulosti známy výskyty uranové mineralizace. Výsledkem bylo nalezení žilných ložisek a rozvoj těžby v revíru Horního Slavkova a zejména unikátního ložiska Příbram. Hlavní objemy těžby byly soustředěny v jáchymovském revíru, dobývání bylo vedeno výstupkovou metodou s ručním tříděním rudniny, při úpravě byly používány metody gravitační a radiometrické.

Období od počátku 50. let do roku 1965

Zevšeobecnění získaných poznatků a rozšíření vyhledávacích prací do dalších geologických jednotek vedlo k nálezu a rychlému osvojení nových ložisek zónového typu v západních Čechách (ložisko Zadní Chodov), v moravské části moldanubika (Rožná, Olší), stratiformních uran - uhelných ložisek v permokarbonu vnitrosudetské pánve a v terciéru podkrušnohorských pánví a dalších. Koncem padesátých let se vyhledávací práce prováděly prakticky v celém Českém masívu a v řadě geologických jednotek karpatské oblasti. Přitom se zdokonalovaly vyhledávací metody, zvyšoval se jejich hloubkový dosah i citlivost používaných přístrojů. Ze získaných poznatků byla v roce 1960 sestavena první prognózní mapa s vyčleněním oblastí perspektivních na uran. Vyvrcholením tohoto období byl objev stratiformních ložisek na bázi křídových sedimentů ve strážském bloku severočeské křídové pánve, což byl výsledek soustavného průzkumu v pokryvných útvarech, vedeného v soiladu se světovým vývojem zásob uranových rud.

Na těžebních závodech se postupně zvyšovaly mechanizace a úroveň hornických prací, sociálně-hygienické vybavení, rozvíjely se procesy přepracování rud (od roku 1952 byl na chemické úpravně v Nejdku vyráběn chemický koncentrát). Bylo zavedeno tzv. selektivní valové dobývání s odděleným vydobytím rudniny, k výstupkové metodě přibylo sestupkové lávkování na zónových ložiscích.

Počátkem 60. let byla ukončena těžba v revírech Horní Slavkov a Jáchymov a hlavní podíl z celkové výroby uranu pocházel z příbramské oblasti (68 %).

S prvním obdobím a začátkem druhého období je spojena i neslavná kapitola těžkého zneužívání politických vězňů při těžbě uranu a tuhý režim v oblasti utajování údajů o uranu, který vedl k izolaci průzkumné a těžební činnosti na uran ve vztahu k ostatní geologické činnosti na území našeho státu.

V letech 1958 - 1960 odešli sovětští specialisté z řídících funkcí a působili dále v menším počtu jako experti.

 

Období v letech 1965 - 1975

Těžba v tomto období byla převážně zabezpečována v příbramském revíru, stabilizované menší podíly těžby zajišťovala západočeská oblast (ložiska Zadní Chodov, Vítkov II, Dyleň), později též Okrouhlá Radouň v a moravská oblast (zónová ložiska Rožná a Olší). Zároveň postupně narůstaly objemy těžby v severopčeské oblasti, a to jak klasickým hornickým hlubinným dobýváním, tak i podzemním vyluhováním vrty z povrchu.

Podíl průzkumných a těžebních prací na ložiscích žilného typu postupně klesal a narůstaly objemy průzkumu a těžby na ložiscích pískovcového typu v oblasti severočeské křídy.

 

Období v letech 1976 - 1988

Přes vysokou prozkoumanost území státu byla na základě nových poznatků a prognózních kritérií nalezena nová ložiska uranu v krystaliniku a variských granitoidech Českého masívu.

Na ložiscích severočeské oblasti se intenzivně vyvíjela aplikace matematických metod při výpočtech zásob, probíhalo studium geomechanických podmínek dobývání, další rozvoj geofyzikálních karotážních metod včetně technické karotáže ke stanovení například kvality cementace či zakyselení vrstvy v okolí vrtu a rozvíjelo se matematické modelování hydrodynamických a hydromechanických podmínek v souvislosti s odvodňováním v oblasti hlubinné těžby. Bylo řešeno zakyselení zvodnělého horizontu v oblasti chemické těžby a oddělení dvou center s různým způsobem dobývání tzv. hydraulickou bariérou a otázky čištění důlních vod a technologických roztoků. S ohledem na velké množství průzkumných i technologických vrtů se dále rozvíjela technologie vrtných prací, včetně širokoprofilového vrtání. Při hornickém hlubinném dobývání se díky využití výkonnějších mechanismů a zlepšování organizace práce zvyšovaly směnové výkony, na hydrochemické těžbě byly zdokonalovány vrtné sítě (přechod z buňkového na liniové uspořádání), airliftové čerpání bylo nahrazeno ponornými čerpadly v širokoprofilových vrtech. V roce 1979 zahájila provoz nová chemická úpravna na zpracování chemicky složitých rud z ložisek severočeské oblasti.

Stabilní celkový objem výroby uranu byl zabezpečován při postupném poklesu těžby v příbramské oblasti a nárůstu v severočeské oblasti a zhruba neměnném podílu těžby z ložisek západočeské a moravské oblasti. Přitom vzhledem k rostoucím hloubkám a obtížnějším báňsko - geologickým podmínkám dobývání na ložiscích žilného a zónového typu a k náročnosti zpracování těžko loužitelných rud ze severočeských ložisek postupně narůstaly výrobní náklady na 1 kg uranu v chemickém koncentrátu.