STŘÍBRNÉ DOLY PŘÍBRAMSKÉ V PLAMENECH

Počet obětí vzrůstá

Během těchto dnů bylo na Horách Březových úhrnem vytaženo ze šachet dvě stě čtrnáct mrtvých těl.
A Anenského dolu vyneseno 4. června celkem 29 mrtvol.
Z Vojtěšské šachty vyneseno 16 mrtvých horníků, mezi těmi Josef Mařík z Přeseděl, jenž byl v hloubi dolu nalezen utopen ve vozíku bahnem a kalnou vodou naplněném, z něhož mu toliko vrchní část hlavy vyčuhovala. Ubožák uchýlil se do vozíku, když dým a žhavé páry důl naplňovaly, ježto pak byl na smrt vysílen a sesláblý, omdlel a klesl celým tělem do vody, kde zahynul.
Konečně vytaženi byli bratři Václav a František Melicharové z Příbrami.
Zajímavo je, že byly před tím z tohoto dolu vytaženy dvě mrtvoly v křečovitém objetí, o nichž se všeobecně dle obleku i velikosti soudilo, že jsou to tito bratři. Když však mrtvá těla pravých bratří Melicharů byla nalezena, ukázalo se, že místo nich byly pod jich jmény pohřbeny zcela jiné osoby, jichž jména zůstanou na věky neznámými.
Z dolu Františka Josefa konečně vyvezeni: Karas, Vacek, Sláma, B. Valát, Fára, Květoň, Štěpán, Jos. Hubený, a tři úplně rozbité a rozsápané mrtvoly; po horníku Hoškovi, který byl již dříve vytažen, zůstalo 11 osiřelých, nezaopatřených malých dítek.
Pohřby byly konány toho dne celkem tři, při nichž 23, 16 a 29 mrtvol na hřbitovech pochováno. Večer spustil se vrchní správec Grögler, hormistr Stefan a třídič Stenberger z Vojtěšské šachty do 29. obzoru zasypané šachty Marianské i shledali, že v dole tom zničil požár všecka lešení i stroje, jež se dílem rozlily, dílem zprohýbaly a rozpukaly. Mrtvol zde nenalezeno pražádných, ježto proměnily se děsným žárem v prach a troud. Kolem 7. hodiny večerní byly práce na všech šachtách přerušeny.
Dne toho proniklo se též dále do chodeb a štol v šachtě Anenské a tu všude nalezeny spousty mrtvol v hloubi nedostupné. Rovněž v šachtě Františka Josefa úsilovně se pracuje a dělníci, jimž připadá těžký úkol sjížděti do šachet, posilňují se rumem a černou kávou. O 9. hodině dopolední přišlo se zde na hromadu 14 mrtvol, jež byly spleteny jako v klubku a poskytovaly pohled hrůzyplný. Mrtvoly ty byly vesměs z dolu vyvlečeny. Dne toho ráno pokusili se čtyři dělníci ze šachty Františka Josefa štrekami v 26. obzoru proniknouti do Marianské šachty, což se jim též podařilo. Neohrožení mužové pátrali, zadli ještě hoří v Marianské šachtě. Seznali, že ještě v hlubinách šachty jsou viděti jiskry. Všechny dřevěné součásti, pažení, stěny atd. a drátěná lana, vše úplně shořelo. Jak hluboko a vysoko, nebylo lze ovšem přesně určiti, ale zdá se, že požár zasáhl šachty nejméně 300 metrů do výšky a do hloubky.
Dělníci házeli dolů kameny, aby se přesvědčili, zdali dopadnou na skalnatou půdu. Ale nebylo slyšeti nijaký zvuk, pád kamenů byl něčím stlumen a to jsou ovšem dole nahromaděné mrtvoly! Ve 24. obzoru nenalezeny žádné mrtvoly, podle všeho leží asi v dolejších obzorech.
Že také lehkomyslnost může být člověku spásnou a může ho zachrániti před jistou smrtí, o tom svědčí horník Pletánek, který slavil den před katastrofou modrý pondělek a ještě v úterý statně popíjel, místo co by se měl odebrati do šachty, v níž zatím požár vypukl. Kdyby nebylo toho a Pletánek jako jindy by se spustil dolů do práce, zajisté by se rovněž stal obětí hrozné pohromy.